Česko má vládu

Ačkoliv se „levicová“ opozice smířila s tím, že trojkoalice v klíčovém hlasování uspěje, v pátek 19. ledna při zasedání sněmovny hlasující o důvěře vlády, se u řečnického pultu vystřídaly desítky sociálních demokratů a komunistů. Vládní politici většinou jen reagovali na jejich kritiku.
K hlasování se poslanci dostali až po deseti hodinách, krátce po sedmé hodině večer. Koaliční vláda získala důvěru 100 poslanců potom, co se bývalí členové klubu ČSSD M. Pohanka a M. Melčák hlasování neúčastnili.
„Nový“ premiér M. Topolánek (ODS) podle svých slov necítil triumfální pocit vítězství, spíše úlevu z toho, že po 230 dnech od voleb má země stabilní uspořádání.
„Není čas na triumfy a bouchání šampaňského. Čeká na nás velmi tvrdá práce, každý významnější zákon budeme muset předjednat,“ řekl novinářům a dodal, že i když sociální demokraté zatím jeho nabídku odmítli, je připraven klíčové vládní záměry s opozicí předem konzultovat.
Předseda ČSSD J. Paroubek o nové vládě prohlásil, že nemá šťastný start, protože je postavena na zradě, korupci a politickém vydírání. Dodal ale, že: „Je dobré, aby opozice a koalice spolu hovořily.“
Konec zdlouhavého "přetahování" o podobu nové vlády uvítal šéf KDU-ČSL Jiří Čunek slovy: „Jsme rádi, že ta agónie skončila, že vláda začne pracovat a předkládat zákony. Nebude to jednoduché, ale je důvod k určité radosti, že můžeme začít dělat něco jiného, než co se tady dělo osm měsíců.“ Vláda je podle něj připravena o návrzích zákonů vyjednávat jak s opozicí, tak s Melčákem a Pohankou. (Potvrzuje to i dohoda podepsaná třemi vůdci koaličních stran a oběmi poslanci.) Vláda podle něj vydrží nejméně do podzimu.
Předseda Strany zelených Martin Bursík bere fakt, že pozice vlády bude křehká, i jako určitou výhodu. „Tato vláda má většinu, která je těsná. To samozřejmě povede vládu k tomu, aby se chovala korektně a solidně. To také prospívá demokracii a politickému dialogu.“
Vůdce druhé opoziční strany předseda KSČM Filip prohlásil, že „Vláda, která získala dnes velmi podivným způsobem důvěru, bude v pozici slabé vlády. A to pro Českou republiku nevěstí nic dobrého.“
M. Melčák vystoupil v závěru diskuse a zopakoval, proč se rozhodl Topolánkův tým tolerovat. Hlavní motivací bylo podle něj ukončení sedmiměsíčního politického patu. Ostře kritizoval šéfa ČSSD J. Paroubka - je to podle něj člověk, kterému jde hlavně "o koryta". Melčák uvedl, že Paroubek chtěl v případném třetím pokusu složit vládu s komunisty a "přeběhlíky" z jiných stran. V sociální demokracii je prý hrubě potlačována svoboda slova a lidé kolem Paroubka jsou podle poslance schopni nátlaku a zastrašování. Na Melčákovo vystoupení reagovali koaliční poslanci potleskem, ozvaly se ale i výkřiky "hanba". J. Paroubek pak řekl, že Melčákovo vystoupení bylo lidsky i věcně tak ubohé, že na něj ani nebude reagovat.
Mnohahodinová rozprava se dotkla téměř všech oblastí a ministerstev - poslanci mluvili o euroústavě, dodávkách ropy, vývozu zbraní, státních maturitách, daních i zemědělství.
Prezident Václav Klaus vydal tiskové prohlášení, ve kterém konstatuje, že od voleb občané České republiky slyšeli, že vítězná ODS chce od ČSSD toleranci svého kabinetu jako předpoklad plnohodnotného vládnutí a nebo předčasné volby, které měly vyřešit rovnováhu sil ve sněmovně.
„I já jsem opakovaně žádal buď stabilní vládu na bázi dohody klíčových politických stran, nebo nalezení co nejrychlejší cesty k předčasným volbám. Po dnešním hlasování o důvěře předpokládám, že takto vzniklá vláda je zahájením cesty k tomu druhému, tedy k předčasným volbám.“
Exprezident V. Havel premiérovi blahopřál: „Věřím, že se nyní politická situace v naší zemi konečně zklidní a že vláda připraví důležité reformy, v jejichž uskutečňování by pokračovala vláda následující“.
------------------------------
K tomu všemu lze snad jen dodat, že volební výsledek, který přivedl do sněmovny 100 hlasů „levice“ (ČSSD a KSČM) a 100 hlasů „pravice“ (ODS, Lidová strana a „nováčka“ v parlamentu Zelení) předpokládal určitou dávku tolerance „menšinové vlády“ – či lépe řečeno „vlády s rovným počtem hlasů“. Takové tolerance vedení ČSSD pod předsedou J. Paroubkem zřejmě nebylo schopné. Ten od svého zvolení předsedou sociální demokracie, dokázal během krátké dobu stranu zcela ovládnout. (Jeho popularita mezi členy ČSSD ne-li roste, pak zcela zřetelně dále trvá.) Od první chvíle po vyhlášení výsledku voleb v červnu l.r. bylo jasné, že jeho hysterická reakce nad volebním „ne-vítězstvím“ je výrazem jen jednoho – neschopnosti se smířit se ztrátou moci, která by nikdy neměla patřit k charakteru demokratického politika.
Česko má tedy vládu, která sice jen těžko bude mít dlouhého trvání, ale je tím v dané chvíli nejlepším řešením.
Lze jen doufat, že se jí podaří dovést republiku k předčasným volbám. Zatím se zdá, že dělící čára mezi voliči běží přesně středem. Lze tedy také jen doufat, že ve volbách bude dosaženo výsledku, který umožní vládu skutečně schopnou vládnout ve prospěch státu a příštích generací. Výsledek, který současně také zmenší možnosti „technokratům moci“ pro jejich ničím neomezované politikaření a vytvářením jednoho korupčního skandálu po druhém.
Za zcela zvláštní pozornost stojí i koncept nechuti k „přeběhlíkům“, vyhlašovaný panem prezidentem a předsedou ČSSD. J. Paroubkem. Ten nelenil a hned oznámil, že hodlá vypracovat „zákon proti přeběhlictví“ a že jej bude konzultovat v první řadě se Zdeňkem Jičínským, spoluautorem „první socialistické ústavy“ ze začátku šedesátých let. Poslanec ČSSD Z. Jičínský se rozpomněl na svoji předsrpnovou minulost a nechal se slyšet, že přeběhlictví je nepřípustné, neboť lidé očekávají, že se jimi zvolení poslanci budou chovat podle vůle strany. Za poznámku stojí, že podle posledního průzkumu veřejného mínění 52 procent dotázaných s ním souhlasí.
Pro mne osobně je to zjištění zarážející. Chápu ovšem, že vedení každé politické strany na celém světě touží po tom, aby všichni její poslanci volili přesně podle požadavků stranického aparátu. Konec konců, z toho vyplývala i „vnitrostranická ´demokratická´ disciplina“ komunistických stran. Proč by si to ale měl přát demokratický občan je mi záhadou.
V současném českém politickém systému poslanecký mandát nepatří politické organizaci, ale poslanci. A pokud demokratický občan očekává od svých zástupců osobní nezávislost a svědomí, pak musí respektovat i to, když se poslanec rozhodne zaujmout postoj opačný postoj proti vůli stranického aparátu. Z tohoto hlediska mi řeči o „zradě“ a „přeběhlících“ vytváří nechuť v ústech. (Ani zdaleka to nepokládám za jen čistě „české“ politické myšlení. Nemohu si ale odpustit poznámku, že to není tak dlouho, kdy jsem stejná slova četl od českých emigrantů v Melbourne.)
Za podrobnější pohled by stálo i počínání pana prezidenta během „bezvládí“. Z výzkumů veřejného mínění vyplývá poněkud konfliktní výsledek – lidé jsou sice i nadále ze všech ústavních činitelů nejvíce spokojeni s prací prezidenta, ale přitom usuzují, že svojí roli při řešení vládní krize „nezvládl“. (Potvrzuje to buď nespolehlivost výzkumů veřejného mínění a nebo konfliktnost českého politického myšlení většiny občanů).
Z postojů pana prezidenta je pro mne osobně nejvíce výmluvné, že při kritice koaliční dohody mezi ODS, lidovci a zelenými, mu nejvíce vadili právě zelení. Pro hlavu státu zelení stojí na „absolutně druhé straně jakési ideologické bariéry“. Ideologicky jiná je podle Klause nyní i ODS. Uvedl, že "zelenání" pravicových stran je nyní celosvětovým fenoménem. „Přátelství pana Topolánka (ODS) a pana Bursíka (zelení) je něčím podobným tomu, co dělá pan Cameron uvnitř své britské Konzervativní strany. Takže to jako úplnou výjimku nevidím, ale považuji to za neuvěřitelně nešťastné,“ řekl prezident. Podle Klause bude zmíněný fenomén možná důvodem k tomu, aby vzniklo nějaké jiné politické hnutí, „které by to vidělo takto ostře“.
Nejsem si jist, čemu to přičíst, ale je při nejmenším podivné, že oba muži, kteří se stali prezidenty České republiky došli k stejnému názoru – i když z opačného konce.
V. Havel jako prezident volal po vzniku nových politických hnutí. Toužil po občanských demokratických stranách levicového středu, které by byly schopny realizovat jeho vizi občanské společnosti. Vznikla strana Svobody a několik dalších a – všechny zemřely na úbytě.
Nyní jeho nástupce volá po hnutí, které by naplnilo jeho touhu po straně pravicového středu, po straně vskutku „konzervativní“. Straně, kterou on sám v českém politickém klimatu nedokázal vytvořit.
Nejsem si jist tak zcela jist o čem to vypovídá. Je to ale úkaz k zamyšlení.

Že by konečně vláda? Část 2.

7. ledna prezident V. Klaus prohlásil, že politickou krizi, která trvá již sedm měsíců, nelze vyřešit bez dohody dvou nejsilnějších parlamentních stran ODS a ČSSD. Podle něj také byla nynější podoba trojkoaliční vlády občanských demokratů, lidovců a zelených, kterou ještě nejmenoval, "prosazena za každou cenu". Podle Klause by politici, média i veřejnost měli vzít v potaz výsledek loňských červnových voleb, které vyhrála ODS těsně před ČSSD.
„Bez elementární dohody dvou nejsilnějších politických stran o čemkoli, o vládnutí, tolerování, předčasných volbách nebo čemkoli dalším, prostě není možné, aby se cokoli v této zemi pohnulo“, řekl Klaus.
"ODS přijala tuto vládu za jakoukoli cenu, za cenu přeběhlíků, za cenu kývání na zelenou ideologii, za cenu pana Schwarzenberga, za cenu v podstatě i rozkolu v ODS," řekl prezident a také uvedl, že se mu zdá tato cena „neúměrně vysoká“.
Prohlásil, že nevidí žádnou chybu, které by se za sedm měsíců politické krize v Česku on sám dopustil. Při druhém jmenování předsedy ODS Mirka Topolánka premiérem prý neměl na výběr a dodal, že spojenectví mezi ODS a Stranou zelených považuje za „neuvěřitelně nešťastné“. Pro hlavu státu stojí zelení na „absolutně druhé straně jakési ideologické bariéry“. Ideologicky jiná je podle Klause nyní i ODS. Uvedl, že "zelenání" pravicových stran je nyní celosvětovým fenoménem. „Přátelství pana Topolánka (ODS) a pana Bursíka (zelení) je něčím podobným tomu, co dělá pan Cameron uvnitř své britské Konzervativní strany. Takže to jako úplnou výjimku nevidím, ale považuji to za neuvěřitelně nešťastné,“ řekl prezident. Podle Klause bude zmíněný fenomén možná důvodem k tomu, aby vzniklo nějaké jiné politické hnutí, „které by to vidělo takto ostře“.
9. ledna pak prezident V. Klaus jmenoval novou koaliční vládu M. Topolánka, k jejímuž složení i chybějící většinové podpoře ve sněmovně vyjádřil své výhrady.
Ministerský předseda M. Topolánek kvůli rozdělení vládních funkcí mezi koaliční partnery čelil také silné nespokojenosti v ODS. Její část se těžce smiřuje s tím, že se nejsilnější strana vzdala ministerstev financí, zahraničí a i pro místní rozvoj. Za trojkoaliční projekt převzal Topolánek osobní odpovědnost – pokud jeho kabinet podpoří všech sto vládních poslanců, ale k získání důvěry to stačit nebude, dá svou funkci předsedy ODS k dispozici.
Otázkou ovšem je, zda nespokojenci v ODS (jako dosavadní minister financí V. Tlustý) Topolovánkovu vládu podpoří.
Na české politické scéně jako novinku přinesl přímý televizního přenosu jednání špiček ČSSD a vládní trojkoalice. Na věci to ale nic nezměnilo. Předseda ČSSD J. Paroubek na závěr hodinové schůzky se zástupci trojkoalice potvrdil, že druhou vládu M. Topolánka sociální demokraté nepodpoří a ani ji nebudou tolerovat.
13. ledna pak J. Paroubek prohlásil, že předpokládá, že všichni poslanci sociální demokracie budou respektovat doporučení ústředního výboru strany a při hlasování o důvěře odmítnou tříkoaliční vládu M. Topolánka. Pokud by přesto někdo hlasoval jinak než poslanecký klub ČSSD, měl by podle J. Paroubka i dalších vedoucích ČSSD opustit stranické řady.
15. ledna se ale premiér M. Topolánek (ODS) sešel s některými poslanci ČSSD. Společně jednali o chystaném programovém prohlášení, s nímž Topolánkova vláda požádá poslance o důvěru. Jména ani počet poslanců zveřejněno nebylo.
Předseda ČSSD J Paroubek se vyjádřil, že podobná prohlášení považuje za součást psychologické války politických soupeřů vůči jeho straně. Místopředseda klubu ČSSD David Rath k tomu dodal, že o návštěvě sociálnědemokratických poslanců u Topolánka neví. Podle něj může jít i o výmysl šéfa sněmovní frakce ODS či předsedy této strany. „Při té příležitosti bych se zeptal pana Topolánka, jestli jim dali peníze rovnou v hotovosti, v nějakém kufříku, nebo jim dali čísla a hesla ke švýcarským kontům.“
16. ledna poslanci ČSSD M. Melčák a M. Pohanka veřejně oznámili, že se neúčastní zasedání sněmovny a tak umožní koaliční vládě M. Topolánka získat důvěru. Obratem je vedení ČSSD vyzvalo, aby se vzdali mandátu (strana je nemůže poslaneckého mandátu zbavit.)
„Ti dva pánové nemají ve svých pozicích co dělat. Myslím si, že pokud setrvají, že jim jde jen o koryta a o peníze," prohlásil šéf ČSSD J. Paroubek a zopakoval, že ČSSD podá na Melčáka a Pohanku trestní oznámení pro podezření z úplatkářství. Oba poslanci podle Paroubka zradili svou stranu. Zdůraznil přitom, že poslanecký mandát není „osobním vlastnictvím“, protože Melčák i Pohanka byli do sněmovny zvoleni především díky programu ČSSD a dodal, že „Ani program ČSSD, ani podpora voličů se nedá vysvětlit tak, že by měla být tolerována menšinová trojkoaliční Topolánkova vláda.“.
Melčák a Pohanka zdůvodnili své rozhodnutí tolerovat Topolánkovu vládu především tím, že chtějí ukončit dlouhotrvající politickou agonii, která v zemi trvá od loňských voleb a že vláda oběma poslancům udělala některé programové ústupky.
Bývalý předseda vlády a ČSSD M. Zeman ale nepovažuje oba poslance za zrádce pro tolerování vlády M. Topolánka. Zda zůstanou přesvědčením sociálními demokraty, se podle něho ukáže, až se ve sněmovně bude hlasovat o některých návrzích ODS, především pak o rovné dani. „Teprve kdyby tito dva poslanci tento návrh podpořili, tak bych to pokládal za zradu principů sociální demokracie," řekl Zeman. Zeman také nevidí důvod pro tvrzení, že šlo o politickou korupci – své stanovisko deklarovali už dříve vystoupením z poslanecké frakce ČSSD.
Zatím „hlas lidu, hlas boží“ se různí. Podle jednoho bleskového průzkumu více než dvě třetiny lidí, 65 procent, si myslí, že vláda dnes ráno českého času (19. ledna) dostane důvěru. Pro nadpoloviční většinu respondentů, 58 procent, ale není přijatelný způsob – tolerancí dvou bývalých poslanců ČSSD.
Oproti tomu na webové stránce ČTK se 54% účastníků ankety domnívá, že se oba poslanci zachovali tak, jak se měla zachovat celá ČSSD a 42% je přesvědčeno, že poslanci zradili voliče.

Jako poznámka pod čarou ještě před hlasováním o důvěře vládě by mohlo posloužit vyjádření předsedy ČSSD J. Paroubka, že prezident Václav Klaus neprospěl České republice ani sociální demokracii, když jmenoval podruhé premiérem předsedu ODS M. Topolánka. Podle J. Paroubka V. Klaus způsobil zdlouhavá vyjednávání o nové vládě a proto: „Po této zkušenosti nebudu moci doporučit sociální demokracii, abychom podpořili jeho znovuzvolení“.

Že by konečně vláda? Část 1.

Již řadu let – přesněji řečeno od začátků mého “internetování“ – můj den začíná čtením zpráv ČTK. Někdy potěšen, někdy poděšen. Od loňských parlamentních voleb ve mně začal vzrůstat pocit údivené nevíry. Stále více a více jsem vzpomínal na mého dávného přítele, který po každém projevu prezidenta „blahé paměti“ Novotného, vždy v nevíře vrtěl hlavou a prohlašoval: “Je to vůbec možný?“
Měsíce trvající sestavování České vlády by mohla být „podařená taškařice“, kdyby to nebylo spíše „nepodařené“ a již vůbec ne „taškařice“. Od senátních a komunálních voleb mi pak vývoj událostí „vyrážel pero z ruky“ navzdory tomu, že píši na počítači. Prostě jsem najednou neměl co psát. Sledování politiků, včetně v čele hrdě kráčejícím panem Prezidentem ve mně vzbuzovalo jen nepřijatelně silná slova.
Zítra, t.j. v pátek 19. ledna se bude parlamentě České republiky opět rozhodovat o důvěře vládě. K tomu, co tomu předcházelo se bez použití silných slov pokusím vrátit před senátní volby, kdy 3. října na základě kompromisu sestavená menšinová vláda ODS premiéra Mirka Topolánka nezískala důvěru Poslanecké sněmovny. Nehlasovalo pro ni ale ani všech 100 poslanců ODS, lidovců a zelených (původní „trojkoalice“ která se nedokázala ani rozběhnout) a předseda ČSSD J. Paroubek začal mluvit o získání „přeběhlíků“ pro sestavení „své“ vlády.
14. října pak prezident Václav Klaus ústavně přijal demisi vlády a bylo na něm komu a kdy svěří druhý pokus o sestavení vlády. Rozhodl se, že tak učiní po senátních volbách a kabinet „v demisi“ pověřil dočasným výkonem funkcí.
Současně vyjádřil naději, že výsledky senátních voleb přimějí – byť i jen nepřímo – představitele parlamentních stran ku kompromisu.
Po volbách pak svolal schůzku všech pěti parlamentních stran (včetně KSČM), kde jim předložil plán „duhové“koalice. Sociální demokraté jen několik hodin po schůzce jeho návrh odmítli a požádali o svou šanci sestavit vládu – s náznakem na podporu nejmenovaných „přeběhlíků“.
To pana prezidenta urazilo: „Čekal jsem jeden měsíc od nevyslovení důvěry vládě ...“ uvedl prezident ve svém prohlášení. „Čekal jsem, že politické strany budou ochotny spolupracovat při nalézání východiska. ... ČSSD a její předseda Jiří Paroubek svým téměř bleskovým večerním rozhodnutím vyloučili jakoukoliv možnost dohody a zmařili i tento poslední pokus. Ukázalo se, že dohoda o jakékoli parlamentní většině je nemožná...“. Mluvčí prezidenta k tomu dodal, že: „Pan prezident tím byl překvapen a zklamán. To je o to překvapivější, že na místě samém, tváří v tvář ostatním, předseda sociální demokracie takto nehovořil“.
Třeba říci že podobný způsob vyjednáváni předsedy ČSSD J. Paroubka rozhodně není neobvyklý.
O několik týdnů později, 6. listopadu, prezident V. Klaus došel k prvému z pozoruhodných rozhodnutí – na mimořádné tiskové konferenci nabídl sestavování vlády znovu M. Topolánkovi a prohlásil, že již netrvá na tom, aby nová vláda měla v parlamentu většinu. Přitom ale stále odmítal vládu postavenou na hlasech „přeběhlíků“. Jak by to měl předseda vlády realizovat, ale neřekl.
Výzkumy veřejného mínění ukazují, že většina dotázaných se domnívá, že prezident V. Klaus při řešení vládní krize zklamal. S názorem většiny lze jen souhlasit. Proč znovu pověřoval sestavením vlády člověka, který již jedenou důvěru parlamentu nezískal, je skutečně otázka, na kterou se těžko nalézá logická odpověď. Někteří komentátoři naznačují, že to udělal z nelásky k svému nástupci ve vedení ODS, proti kterému měl od samého začátku námitky. Další vývoj ale spíše naznačuje (a odpovídalo by to i osobnímu charakteru V. Klause), že patrně doufal využít politické „slabosti“ M. Topolánka k tomu, aby ho vmanévroval do jakési obdoby „opoziční smlouvy“ (kterou on sám před lety dohodl s M. Zemanem). Řada lidí považuje údobí „opoziční smlouvy“ za pokřivení demokracie a za důvod zastavení a zpomalení reforem – jinak řečeno za „zradu pravicového programu“ ODS. M. Topolánek měl tedy dodatečně Klausovu dohodu se sociální demokracií korunovat a ospravedlnit jako něco normálního. A dohodnout podobnou, ne-li horší.
Prezident prohlásil, že hodlá M. Topolánka jmenovat jakmile to bude možné a odmítl říci, co se stane, pokud M. Topolánek jmenování nepřijme. Některé občanské demokraty, včetně M. Topolánka, prezident svým rozhodnutím zaskočil. Navíc je i překvapilo, že prezident zrušil také plánovanou schůzku s předsedy parlamentních stran.
"Jsme překvapeni rozhodnutím pana prezidenta nesvolat schůzku představitelů jednotlivých parlamentních stran," řekl první místopředseda ODS Nečas. Nemyslí si prý, že "obstrukce" šéfa ČSSD J. Paroubka znamenají, že nemá cenu jednat s ostatními stranami
Nakonec M. Topolánek po rozhodnutí vedení ODS druhé pověření přijal a začal vyjednávat o sestavení vlády, která by důvěru sněmovny mohla získat – včetně koaliční vlády ODS, ČSSD a Lidové strany.
To vyvolalo odpor nejen v ODS ale i v ČSSD. V novinách se objevil seznam poslanců ČSSD, kteří by si přáli, aby ČSSD byla raději v opozici, než ve vládě spolu s ODS (jak prosazoval předseda J. Paroubek) a bývalý předseda ČSSD M. Zeman řekl, že případný vstup do vlády občanských demokratů a lidovců by byl pro sociální demokraty nedůstojný. Podle něj by to byla "vlastně skrytá velká koalice (ODS a ČSSD) homeopaticky naředěná lidovou stranou".
Objevily se i zprávy o tom, že bývalý předseda vlády a ČSSD M. Zeman údajně připravuje "puč" proti současnému šéfovi sociální demokracie J. Paroubkovi a že někteří bývalí Zemanovi lidé prý zatím neúspěšně jednají s ODS a nabízejí této straně, že získají sociálnědemokratické poslance.
Poslanecký klub ČSSD navíc opustil poslanec M. Melčák, který také vyjádřil nesouhlas s účastí ČSSD ve vládě a doporučil, aby ČSSD umožnila vznik Topolánkova kabinetu, a jeho kroky pak kritizovat z opozice. (Melčák je členem levicové frakce v ČSSD). Již v říjnu, poslanecký klub ČSSD opustil M. Pohanka.
Vedení ODS pak v této situaci ukončilo vyjednávání o společné vládě ČSSD a KDU-ČSL pro neustálé obstrukce předsedy ČSSD J. Paroubka a rozhodlo oživit trojkoalici s lidovci a zelenými, bez naděje bez nějakého „přeběhlíka“ z ČSSD ve sněmovně důvěru získat.
To rozhněvalo pana prezidenta. 14. prosince prohlásil, že požádá-li premiér M. Topolánek podruhé sněmovnu o vyslovení důvěry vládě bez předem vyjednané podpory, bude to prezident Václav Klaus chápat jako cestu, jak co nejrychleji dospět k třetímu pokusu a k předčasným volbám. A varoval: „Vrátí-li (Topolánek) jmenování předsedou vlády, pokusím se o nalezení jiného řešení. S neřešením nemohu souhlasit“.
Svůj postoj pak „korunoval“ 21. prosince ústavně pochybnou akcí, když mu předseda vlády M. Topolánek předložil novou vládu. Prezident nezvykle ostře vrátil staronovému premiérovi M. Topolánkovi dohodu, kterou uzavřely ODS, KDU-ČSL a Strana zelených. Na tiskové konferenci dal najevo, že se mu dosavadní vyjednávání o vládě nelíbí. Nelíbilo se mu, že se chce Topolánek opírat o „přeběhlíky“ a že má ve vládě jako ministra zahraničí Karla Schwarzenberga (pro jeho údajně pochybný „vztah“ k Rakousku).
Z dalších Klausových slov vyplynulo, že od Topolánek žádá, aby šel znovu za šéfem opozice, předsedou ČSSD J. Paroubkem – pokud tedy bude chtít prezidentovi vyhovět.
Podle zpráv účastníků, M. Topolánek prezidentovým slovům naslouchal, bylo ale vidět, že je rozčilený a s prezidentem nesouhlasí.
„Já do úvodu musím říci, že kdyby ta tisková konference byla 20. července, tak bych těm slovům velice dobře rozuměl. Ale my máme konec prosince, máme těsně před Štědrým večerem, před čtvrtou adventní nedělí, a v tomto smyslu já těm výrokům úplně nerozumím. ... Média i já jsme se těšili, že budeme mít před Vánoci novou vládu, ale nejsem to já, kdo ten proces zdržuje,“ řekl na prezidentovo prohlášení M. Topolánek.
„Já jsem to nepochopil“, reagoval též K. Schwarzenberg.“Jestli tím myslí, že by nám Rakousko kvůli mně vyhlásilo válku nebo vyslalo komando, které by obsadilo Temelín? Já nevím, co tím vztahem s Rakouskem myslí“.
Mezi prvními prezidenta ostře kritizoval předseda zelených M. Bursík (jako nestraníka K. Schwarzenberga jmenovali zelení).
„Prezident by se neměl chovat jako soukromá osoba, ale jako ústavní činitel. Kdo jiný než prezident by se měl chovat ústavně a měl by rozumět potřebě ustavení vlády.“
Podle jeho názoru se prezident nechová v souladu s ústavou. Z ní totiž vyplývá, že není třeba, aby prezident vládu schvaloval. Jinými slovy, nemá právo premiérovi takto seznam ministrů vracet.
Oproti tomu ČSSD podle očekávání prezidenta pochválili: „Rozhodnutí Václava Klause považuje ČSSD za vyjádření integrity názorů prezidenta republiky“, a jejich předseda J. Paroubek k tomu dodal: „Myslím, že pan prezident vrátil pány do reality,“ a vyjádřil ochotu dále jednat s ODS, ale musí to prý být rychle.
Chválení pana Prezidenta ze strany ČSSD ale netrvalo dlouho.
Ještě ale před tím odmítnutý předseda vlády M. Topolánek ztratil hned po Novém roce nervy a prohlásil, že názor prezidenta V. Klause na jmenování senátora K. Schwarzenberga ministrem zahraničí, ovlivnila národně obrozenecká obsese: „My Češi si v sobě neseme určitý pocit, že našimi největšími nepřáteli jsou v pořadí: Němec, šlechtic, kněz, emigrant. A tahle národně obrozenecká obsese se promítla jak do názoru Jana Zahradila, tak Václava Klause.“
Současně kritizoval některé postoje svých spolustraníků europoslance J. Zahradila, ministra financí V. Tlustého a pražského primátora P. Béma.
Ostře také reagoval na tvrzení, že ho prezident "napomenul" v souvislosti s předloženou podobou nové vlády. „Prezident tady není od toho, aby mě jako premiéra napomínal. Může napomínat vnuka, nikoli premiéra České republiky“.
Hned vzápětí ale šéf ODS M. Topolánek připustil, že udělal chybu, když některé stranické kolegy v médiích kritizoval příliš ostrým a osobním tónem
Co bylo dál, již ale patří do další kapitoly.