Everybody wants to be a comedian

(titulek) Czechs no longer brew top pilsner (titulek)
The Prague Post June 4th, 2008
If you want to taste the world’s best Bohemian-style pilsner beer, you’re going to have to go a long way from Bohemia. At this year’s World Beer Cup in San Diego, California, the largest competition of its kind, the gold medal for “Bohemian-style lager” did not go to a Czech brewery for the first time since 2000. Rather, the world’s best pilsner beers can be found in two unlikely places: Portland and Sydney.

Černý to den. Zhasněte lampiony, já chci vidět tmu. Zlatá medaile za nejlepší plzeňské pivo šla do pivovaru v Sydney a stříbrná do pivovaru v Portlandu.

Vážení přátelé, jsou v historii národů a jedinců chvíle, kdy je třeba přiložit polnici ke rtům a troubit národu na poplach.
Navzdory tomu, že jako Čechoaustralan jsem člověk s rozštěpenou osobností, přiložil jsem ke rtům na místo polnice sklenici plzeňského (toho z Plzně) a raději jsem šel zatížit emailovou síť.
S odpověďmi se roztrhl virtuální pytel.
Čechoplzeňák z Plzně mi oznámil: „Voni tomu nerozuměj, my víme svý.“
Čechoněmec z Wasserburgu prohlásil hrdě: „Na hradě máme vodu a já si zvyknul na bavorský, tak ať.“
Čechorus z Kolpašova to vzal od podlahy: „Nedáme se, nenecháme to jen tak, budeme ty imperialisty žalovat.“
Čechofrancouz z Lesparre-Medoc se nechal slyšet: „Červený je stejně lepší.“
Čechoital z Milána se na mně rozlobil: „ˇsi vůl.“
Čechošpaněl z Cordoby to vzal více lokálně: „Ty bejku.“
Čechochorvat ze Splitu se nechal slyšet: „Není nad Slivovici.“ (Totéž mi ale napsal i Čechohanák.)
Čechopražák ze Smíchova mi sdělil s blahosklonnou samozřejmostí: „Smíchovský bylo vždycky lepčejší.“
Čechoizraelita z Hebronu mě pokáral: „ Vždyť víš, že nejím vepřový, tak nač pivo.“
Čechohavajan z Molokai poněkud roztržitě (má mladou havajanku) prohlásil: „Na pláži je mi všechno jedno.“
Čechomexikánec z Čihuahua mi sveřepě (s vykřičníky!!!) napsal: „Piju jenom Taquilu, maximálně Margaritu“
Čechovatikánec z Říma jistě zvednul oči vzhůru: „Není nad mešní.“
Čechoturek z Antalie to měl jasné: „Kdo chce kam, pomozme mu tam.“
Čechochilan z Antofagasty by věděl jak na to: „Pinocheta na ně!“
Čechozimbábwec poněkud zaváhal: „Zeptám se raději Mugabeho.“
Čecholiberiec z Monrovie státotvorně ohlásil: „Mohu jenom černý.“
Čechoangličan z Cardiffu si jen povzdychl: „Vy v těch koloniích máte furt moc roupů.“
Čechopakistánec z Pešhawaru poznamenal z nadhledem: „Bin pošle Boeningy a bude po ptákách.“
Čechomaďar z Kecelu poznamenal: „ Kdo by ke guláši pil plzeňský?“
Čechošvéd z Nykopingu si postěžoval: „V tý zimě se tu pivo stejně nedá pít“.
Čechoslovák z Tater zachoval z té výše stoický klid: „Nu, čo.“
(Nejedná se o občana Československé republiky. Ta již řadu let neexistuje.)
Čechoameričan se jen zeptal: „Kam na ty blbosti chodíš?“
(Nejedná se o občana Českoamerické republiky. Ta neexistovala nikdy.)

Čech všude bratry má.
Jak jsem již napsal – s odpověďmi se roztrhl virtuální pytel. Nikoliv ale jak jsem očekával. Takhle to plzeňské nezachráníme. Nedostatek vlastenectví zranil mé cítění.
Jako Čech zhrzen dopíjím třetí nejlepší plzeňské na světě.
Jako Australan si jdu koupit to první nejlepší.
My feeling is really hurt.