17tý 17. listopad

Informace ČTK praví, že již tradičně na Národní třídě lidé zapalovali svíčky a vzpomínali na studentskou demonstraci která odstartovala sametovou revoluci.
Mnoho lidí přišlo jen zapálit svíčku nebo položit květinu, jiní to pojali jako příležitost k výměně názorů na cokoli.
Přicházeli mladí i starší, rodiny s dětmi včetně účastníků pochodu, který před sedmnácti lety skončil na Národní třídu pod obušky pohotovostního oddílu ministerstva vnitra.
"Bylo to výjimečné a nezapomenutelné, i když jsem se docela bála," řekla čtyřiatřicetiletá Jana, která tehdy byla mezi demonstrujícími.
Připojil se i další účastník demonstrace, bývalý mluvčí Charty 77 a současný ministr zahraničí Alexandr Vondra:
"Tehdy nikdo nečekal, jak se to dramaticky a rychle semele. Těch demonstrací bylo mnoho. Ale tahle byla něčím zvláštní. Měla takový pozitivní náboj, nebyl v ní žádný strach. A bylo v ní hodně radosti a optimismu".
Nad svíčkami se také objevil anonymní vzkaz podepsaný matkou tří dětí: "Styďte se novodobí šašci a intrikáni - půl roku sestavujete vládu a lidi se vám hodí jen před volbami". Politickou situaci řešila zapáleně i trojice postarších dam. "Měly by být nové volby," zmínila jedna. "Ne. Topolánek to teď musí dotáhnout," oponovala druhá. Jeden z příchozích zase tvrdil, že prezident porušuje ústavu.
Objevili se tu i odpůrci USA protiraketových základen, kteří dávali lidem podepsat petici. "Vybojovali jsme si demokracii. Kde je ?" tázal se plakát jednoho ze členů Iniciativy Ne základnám. Rovněž přišli kritici čínských poměrů, kteří rozdávali letáčky. Drželi také transparenty s nápisy jako "Stop mučení v čínských koncentračních táborech" a "Co se děje za rudou oponou".
Na Národní třídu zavítal také předseda sněmovny Miloslav Vlček (ČSSD), který položil květiny a za pražské lidovce přišel zapálit svíčku exministr zahraničí Cyril Svoboda.
Na Národní třídu tentokrát nepřišel symbol polistopadových změn, exprezident Václav Havel (je v USA), dostavil se ale prezidenta Václava Klause.
Novinářům řekl, že stát lidem stále přesmíru zasahuje do života, přitom v listopadu 1989 lidé bojovali o to, aby tomu tak nebylo, aby měli co největší svobodu, a současně dodal, že míra svobody, kterou jednotlivec nyní má, je "nekonečně odlišná" proti tomu, co bylo za komunismu do 17. listopadu 1989. "To je takové vítězství, že bychom pořád měli vzpomínat s pietou na tu chvíli.“
Ve svém projevu k 28.říjnu ale prezident také prohlásil, že možná existuje „nějaký hlubší problém naší země“ a v souvislostí s nízkou volební účastí si položil řečnickou otázku, „zda nedochází k erozi toho, co bylo pro většinu z nás nesporné“. Komentátorovi Jířímu Černému to připomnělo výrok V.Havla o „blbé náladě“, který tehdejší ministerský předseda V.Klaus označil za přemrštěný pesimismus.
Míru svobody ale potvrdili i lidé shromáždění na Národní třídě, hlavu státu někteří uvítali potleskem a jiní pískotem. "Kde máte (šéfa KSČM) Vojtěcha Filipa," otázal se ho jeden z rozzlobených mužů. Okolo stojící lidé ho však okřikli, aby byl zticha.
(Příležitost “projevit” svojí míru “politické i lidské kultury” si nenechali ujít ani anonymové v komentářích na webové stránce ČTK se svým obvyklým hulvátstvím. (Lásku k anonymitě a hulvátství známe ovšem také i my z melbournských internetových “vzkazů”.)
Tak na př “Autor: zub“ 17.listopad ohodnotil: “Dokonce ani kamarádi z StB neví, kdo to všechno zpunktoval. No v každém případě je to škoda, v socialismu bylo tak dobře.. Ještě že máme KSČSSD, však už to zas nějak dáme dohromady!”.
“Autor: Sigggi“ si ulevil “Vykotlaný zube, smrdí ti z huby, nech si spravit zuby a taky mozek”
To si ovšem “Autor: zub“ nenechal líbit: “každý rozumný člověk rád vzpomíná na socialismus a také ho volí přes 50% lidí, chápeš modrý trumbero?”
Vše ale vysvětlil “Autor: honza999“: “Je vidět, že alespoň občas alespoň někteří lidé dokáží používat mozek. Že pravda a láska zvítězila nad lží a nenávistí... Pche... Tehdy zvítězili vychcaní velcí superzmrdi nad menšími a hlavně blbými zmrdy (KSČ) a jako kořist si vzali celý tenhle stát i se všemi obyvateli.”
Na poznámku presidenta V. Klause, že stát se lidem přesmíru plete do života “Autor: ICH oCH 7“ usoudil, že “Tunelpapá Klaus, jako předseda modrých bolševiků z ODS a nadstranický prezident má pravdu. Začíná to tím, že jak dříve Ruml, tak v tom pokračuje Langergauner a neustálými reorganizacemi ničí Policii, aby podnikatelé nebyli kriminalizováni a aby Salzmanové, Kočárníkové, Mackové, Kožených, Krejčířové, Čermákové, Dybové a další měli klid pro svoji obětavou práci.”
“Autor: OCH iCH“ neméně civilizovaně reagoval: “Ty socanský omezenče on mluví o státě, o byrokratickém a zločinném státě který vyrobila Socdem a tedy o současné době stale platících rudých zákonů. Ti o kterých mluvíš ty blbečku, fungovali ještě před diktaturou vás rudých socanů. Tak se trochu vzpamatuj!”)
Výročí 17. listopadu je ale nejvíce poznamenáno politickou krizí České republiky, která od červnových voleb stále ještě nemá vládu. Marně jsem pátral v historii po přikladu (neznamená to, že neexistuje), kdy v demokratickém státě ani po více jak šesti měsících nedokázali politici utvořit funkční vládu. Ministerský předseda v demisi, který se již podruhé pokouší sestavit vládu M. Topolánek (ODS) k 17.listopadu s neskrývanou hořkostí usoudil ”Česká společnost na svoji maturitu ještě čeká.“
Po svém druhém pověření prezidentem republiky k sestavení vlády (které jen váhavě přijal) překvapil svým prohlášením, že bude usilovat o kompromis i za cenu odložení předčasných voleb o dva až tři roky. Příjemně tím potěšil zejména předsedu ČSSD J.Paroubka, který případné volby v příštím roce označil za “katastrofu” pro sociální demokracii.
Zatím co píši tyto řádky, v pražském Veletržním paláci probíhá dvoudenní kongres Občanské demokratické strany. Na 500 delegátů rozhodne o novém stranickém vedení i o podobě vlády. Ne všichni občanští demokraté s nadšením přijali poslední kroky M.Topolánka, který chce s lidovci, zelenými i sociálními demokraty sestavit dočasný kabinet a přestal prosazovat jednu z priorit ODS - volby už v příštím roce. Mnohým se také nezamlouvá účast ČSSD v nové vládě, premiér ale namítá, že bez dohody s ČSSD vládu s většinovou podporou nelze sestavit. Pokud se ale prý ODS nechce spojit s komunisty a nebo odejít do opozice a umožnit vládu ČSSD a KSČM (s možnou podporou několika lidoveckých “přeběhlíků”).
Kongres ODS tedy rozhodne o tom, jak bude vypadat další kolo sestavování vlády v Čechách.

Senátní volby 2006: ODS získala většinu

K finále senátních voleb přišlo necelých 21 procent voličů, což je zhruba o 2,5 procentního bodu více než při obměně třetiny Senátu před dvěma lety. ODS v druhém kole získala nadpoloviční většinu (41 senátorů), její kandidáti zvítězili ve 14 z 27 obvodů. ČSSD vyhrálo v šesti obvodech, KDU-ČSL ve čtyřech. Ve zbývajících třech obvodech uspěli jeden nezávislý kandidát a kandidátky Strany pro otevřenou společnost (SOS) a hnutí Nezávislí starostové pro kraj (NSK). Tyto dvě uskupení vůbec poprvé získaly zastoupení v Senátu.
Výsledek senátních voleb, považuje předseda ODS Mirek Topolánek za „fantastický“, stejně ho ale prý potěšil i úspěch KDU-ČSL. ODS může totiž v Senátu vytvořit ústavní většinu jak s lidovci, tak i s ČSSD.
"Pro demokratický vývoj v této zemi pokládám za daleko důležitější, že existuje ústavní většina ODS a KDU-ČSL. ... podařilo se udržet ústavní většinu tak, aby nemohlo docházet nejméně v následujících dvou letech k nedemokratickým změnám. V tomto smyslu pokládám tuto ústavní většinu (ODS a KDU-ČSL) za jedinou relevantní," řekl
Lidovecký senátor P.Pithart měl ale namále, rozdílem pouhých 24 hlasů obhájil senátorské křeslo v chrudimském obvodu.
Komunisté ve 2. kole neuspěli ani v jednom ze tří obvodů (v senátu jim zůstali dva zástupci). "Neposílili jsme, to nás mrzí, ale jinak to neberu jako nějakou prohru," řekl předseda KSČM V.Filip a dodal, že KSČM zřejmě bude muset občany začít přesvědčovat, aby k volbám do Senátu chodili – ne proto, že Senát je potřebný, ale proto, aby se „nestal nebezpečný“.

Výsledky komunálních a senátních voleb zcela samozřejmě řešení vládní krize nepřinesly, začínají se ale objevovat náznaky „povolování ledů“. Politici zatím nebyli schopni vytvořit stabilní vládu ani po pěti měsících od sněmovních voleb. Prezidentem jmenovaný premiér menšinové vlády ODS M.Topolánek nezískal důvěru ve sněmovně.. Nyní se čeká na druhý pokus o sestavení vlády z celkem tří možných, které umožňuje ústava. Třetí možnost jmenovat premiéra připisuje ústava předsedovi sněmovny.
V souvislosti se sestavováním vlády mírné vzrušení na politické scéně vyvolal před volbami odchod poslance ČSSD M.Pohanky se strany. Vedení strany na něj prý „tlačilo“, aby rezignoval potom, kdy se objevilo podezření, že snad byl spojen s korupční aférou Z.Doležela, bývalého ředitele sekretariátu na úřadu vlády dvou posledních ČSSD premiérů.
M.Pohankův odchod ze strany (nikoliv ale rezignace z parlamentu), vyvolal spekulace o „sto jednom hlasů“ při sestavování nové vlády. ODS a prezident vládu podporovanou nějakým podezřelým „přeběhlíkem“ ale jasně odmítají a zdá se, že to odmítají už i komunisté.
Je snad ironií osudu, že po získání nějakého „přeběhlíka“ toužil právě předseda ČSSD J.Paroubek. Jistě nečekal, že „přeběhlík“ se objeví v řadách jeho strany.
Za pozornost stojí, že tentokrát J.Paroubek žádný komentář k výsledku druhého kola senátních voleb nepřipojil. Jen opakoval, že úřednická vláda spojená s myšlenkou předčasných voleb je pro ČSSD nejméně přijatelná.

První krok k zahájení dalšího kola jednání bude zřejmě na prezidentovi, který by patrně mohl vyzvat ODS, aby ze svého středu vybrala politika, aby začal jednat o nové vládě. I když ODS o nikom jiném než o M.Topolánkovi neuvažuje, on sám prohlásil, že nestojí o funkci premiéra za každou cenu a že nemusí stát v čele přechodné vlády.
Vnitrostranické řešení zřejmě padne až na kongresu ODS, který se koná 18. a 19. listopadu v Praze. M.Topolánek už předtím prohlásil, že je připraven v případě neúspěchu při sestavování kabinetu dát svou stranickou funkci k dispozici, ale znovu se o ni hodlá ucházet. Po volebním vítězství se jeho pozice ale zdá být neotřesitelná.
Na druhou stranu je odpůrcem „velké koalice“ s ČSSD, které se zdá být nakloněn pražský šéf ODS P.Bém. S volebním kreditem většiny na pražské radnici by místopředseda ODS P.Bém v případě potřeby o předsednictví strany mohl usilovat, - „velkou koalici“ ODS a ČSSD zažil v minulém období na pražském magistrátu. Velkou koalici nevylučuje ani šéf sociálních demokratů J.Paroubek, který tvrdí, že ve velké koalici by on být nemusel. Tím by se otevřela možnost řešení vládní krize, i když výzkumy veřejného mínění „velkou koalici“ většinou odmítají.
Také na celostátní úrovni politici ODS myšlenku velké koalice vesměs zavrhují, v regionech je ale model společného vládnutí ODS a ČSSD běžný. Z dosavadního povolebního vývoje je zřejmé, že zástupci občanských a sociálních demokratů budou společně zasedat v radách většiny měst. A to i přes výzvu předsedy ODS Mirka Topolánka, který si uzavírání místních koalic s ČSSD nepřeje.

Prezident Václav Klaus oznámil, že ještě před koncem tohoto týdne (3.11.) svolá schůzku předsedů všech pěti parlamentních stran, aby s nimi projednal postup při formování vlády. Zdůraznil, že do případných předčasných voleb musí vést zemi vláda s důvěrou sněmovny a prohlásil: „Znovu opakuji, že budu akceptovat pouze takovou politickou dohodu, která bude založena nikoli na tzv. přeběhlictví, ale na seriozní dohodě zúčastněných politických subjektů.“
Občanští demokraté a lidovci si dovedou představit takzvanou duhovou koalici ODS, ČSSD a KDU-ČSL, případně i Strany zelených, která by dočasně spravovala zemi. Exministr zdravotnictví David Rath, který vedl ČSSD v Praze do parlamentních voleb, pro spojenectví ČSSD s ODS není. Předčasné volby nejsou podle Ratha pro sociální demokracii přijatelné.
Mraky se začínají objevovat i nad hlavou J.Paroubka. Podle místopředsedy ČSSD Z.Škromacha strana pod vedením J.Paroubka utrpěla další volební porážku.
S M.Paroubkem není spokojen ani ex-předseda a ex-premiér M.Zeman. "Myslím si, že k politikovi nepatří ani hysterie, ani dejme tomu jistá nabubřelost," prohlásil a dodal v kontrastu s názorem J.Paroubka, že řešení současné politické situace vidí ve vypsání předčasných voleb. Dodal ale, že pouze za předpokladu změny volebního systému.
Ke kritikům M.Paroubka se přidal i šéf děčínské ČSSD J.Foldyna. "Otevírají se otázky, proč prohra se nazývá úspěchem a kdy si začneme říkat pravdu," řekl na adresu svého předsedy.
Zda takto poprvé vyslovená kritika z řad ČSSD znamená začátek konce „éry“ J.Paroubka ukáže jen čas.