17 June 2007

Prezident Bush u „spojenců“

Pokud si americký prezident G.W. Bush představoval, že jede na návštěvu ke spojencům, mýlil se. Třeba dodat – nikoliv poprvé. V západní Evropě ho po léta sice již tradičně vítají protestní demonstrace a spílání levicových intelektuálů – jenže teď se s nimi setkal i ve východní Evropě. A pokud může člověk věřit internetovým zprávám – jak se zdá, nejmohutnějších protestů se mu dostalo v Česku.
Nezklamal se jedině v Albánii, kde prezidenta vítaly nadšené a vděčné davy a v Bulharsku, kde byl přinejmenším vítán s hostitelskou úctou.
Do Prahy přiletěl prezident Bush 4. června. Na letišti byl přivítán ministrem zahraničí, kancléřem českého prezidenta a velvyslancem ČR ve Washingtonu. Podle plánu pak po necelých 24 hodinách odletěl do Německa na summit G8, který byl tradičně provázen po většině maskovanými protestanty. Poté zamířil do Polska, Itálie, Vatikánu, Albánie a Bulharska.
V Čechách se konala největší protestní demonstrace proti Bushově návštěvě a případnému umístění amerického radaru v Praze poblíž ministerstva zahraničí (podle odhadů pořadatelů účastníků se sešlo kolem 2000 lidí). Demonstrace začala improvizovaným divadelním představením, v němž jeho aktéři předvedli, jak bude vypadat "soud s Georgem Bushem" po anarchistické revoluci.
Akci pořádala iniciativa „Ne základnám“ (vznikla před rokem a sdružuje několik desítek českých a mezinárodních organizací, které vystupují proti záměru Spojených států vybudovat ve střední Evropě protiraketovou základnu). Během průběhu demonstrace se k ní připojili i účastníci komunistické demonstrace, kteří se původně shromáždili před americkým velvyslanectvím. Tak se v dojemné shodě zase jednou sešli anarchisti s komunisty (o „zelených“ ani nemluvě).
Předseda mladých komunistů Milan Krajčo mimo jiné oznámil, že pod peticí proti radarové základně je již 111.000 podpisů a předsedkyně Pražské rady KSČM Marta Semelová ve svém projevu prohlásila, že "...Bush jako válečný zločinec patří před Mezinárodní soudní tribunál."
Také aktivisté ekologické organizace Greenpeace protestovali poblíž Karlova mostu proti návštěvě amerického prezidenta. Vypustili heliový balon s nápisem "72% say no radar" a na Vltavu vypluli v nafukovacích člunech. Mezi nimi pak rozvinuli transparent upozorňující na rizika globálního oteplování.

Oproti tomu se na Václavském náměstí v Praze sešla necelá stovka umělců a politiků, aby zde poděkovali za vše, co USA učinily pro českou i světovou bezpečnost. Jeden z účastníků prohlásil, že "Spojené státy jsou velice důležité pro naši i evropskou obranu" a dodal, že USA zachránily nejednou Českou republiku i další evropské státy od mnoha problémů.
V závěru své návštěvy se prezident Bush účastnil v Černínském paláci mezinárodní konference „za demokracii a bezpečnost“. Skupina disidentů a pro-demokratických aktivistů z různých zemí světa zde vyzvala vlády a vedoucí osobnosti svobodných zemí k důraznější podpoře demokracie a lidských práv ve vztazích s nedemokratickými režimy. Své návrhy shrnuté v takzvaném „Pražském dokumentu“ předali americkému prezidentu Georgi Bushovi, který v půlhodinovém projevu mimo jiné hovořil o příběhu disidenta a pozdějšího prezidenta Václava Havla, o Chartě 77, reformách Pražského jara, o divadle Laterna magica či Václavském náměstí, centrech odporu proti komunistickému režimu v roce 1989. Zmínil se i o prezidentovi Tomáši Masarykovi a "učiteli národů" Janu Amosi Komenském.

Protiraketová obrana – proč a nač

Při té příležitosti si neuškodí připomenout proti čemu demonstranti v Česku (a jinde v Evropě) vlastně protestují.
V předvečer posledních záchvěvů „studené války“ se tomu říkalo „Hvězdná válka“. President Reagan si kvůli ní vysloužil označení „válečného štváče“ (podle vzoru Hitlerova „válečného štváče“ Churchilla – odpůrci demokracie z prava i z leva tak označují každého, kdo demokracii brání) a Sověty podporované masové demonstrace „mírových“ hnutí.
Současný protiraketový systém mají Spojené státy již delší dobu rozmístěný na západním pobřeží svého území. Zahrnuje prostředky protiraketové obrany na Aljašce a v Kalifornii, stejně jako radary a satelitní systémy.
Do tohoto systému má tedy být zapojena oblast NATO. Radarová stanice v Česku a raketová základna v Polsku by měly tvořit východní hranicí „protiraketového deštníku“, který má chránil nejen východní pobřeží USA, ale také Anglii a Evropu před nevypočitatelnými útoky ze středního a dálného Východu.
Rusové reagovali zdánlivě iracionálně výhružkou, že namíří své jaderné rakety na Evropu neboť umístění protiraketové obrany považují za nepřátelskou (?) akci. Nyní prezident Putin „překvapil“ na schůzce G8 návrhem na zřízení „společné americko-ruské protiraketové základny“ v Azerbajdžánu. Pokud by Američané souhlasili, nastane prý „období spolupráce a míru“.
Český politolog B. Doležal konstatuje, ze „iniciativa“ Putina velmi připomíná někdejší aktivity N. S. Chruščova. Ten taky předkládal svobodnému světu „mírové“ návrhy, velmi komplexní a „pěkně zabalené“. Doležal považuje za nepochybné, že pokud na to Amerika přistoupí, přistoupí zároveň potichu i na to, že Rusové mají faktické právo veta ve svých bývalých evropských koloniích. Smějí spolurozhodovat o tom, jaké základny tam mohou být a jaké ne. A dodává, že pro Česko je to z politického hlediska zcela zásadní věc – je to hrozba české suverenitě.
Totéž usuzují i polští pozorovatelé ruské politiky. Podle nich je nabídka ruského prezidenta pokusem obnovit vliv Ruska na východní Evropu. Přijmutí Putinova návrhu by bylo náznakem toho, že bez alespoň tichého souhlasu Ruska, Američané ve východní Evropě nic nezmůžou.
Jak „pěkně zabalený“ návrh Putina skutečně je, objasní i jen pár slov. Stanici Gabala si Moskva od Ázerbájdžánu pronajímá. Ruskem provozovaná radarová základna leží asi 150 kilometrů severně od hranic s Íránem a je součástí ruského systému protiraketového včasného varování. Putin řekl, že by stanice sloužila i USA a spolupráci si představuje tak, že ruská posádka radarové stanice okamžitě předá informace o letících raketách americkým protiraketovým základnám.
I když to vypadá jako žert, Putin zcela jistě nežertoval. Navíc totiž také navrhl, že by Spjené státy mohly základnu vybudovat v Turecku a nebo i v Iráku. V situaci, kdy Američaní zvažují odchod z Iráku je to nepochybně „seriozně“ myšlené řešení pro nastolení „období spolupráce a míru“.
Přesvědčení o vzrůstajícím nebezpečí Ruska, které se pod vedením Punina pomalu ale jistě vrací více a více k autoritativnímu systému, je zcela samozřejmě možné s antiamerickou levicí odmítnout jako přehnané nebo jako politicky účelné vyvolávání „strachu“. Lze nad tím i mávnout rukou, že vychází ze zavilého antikomunismu, který se proměnil v zaslepený „antirusismus“.
S americkým prezidentem Bushem se ale setkal i k populismu inklinující předseda ČSSD Jiří Paroubek (sociální demokraté spolu s KSČM s vybudováním radarové stanice nesouhlasí). Paroubek připustil, že kdyby nebyly výhrady proti radarové stanici v Česku ze strany Ruska a kdyby byla pod velením NATO (?), pohled sociální demokracie by se „mohl změnit“.
Jen těžko lze Parouka obviňovat se snahy vyvolávat „panický strach z ruské rozpínavosti“.
Vůdce opozice po schůzce pronesl pozoruhodné prohlášení, že tento rezervovaný postoj nijak neovlivňuje „zájem“ ČSSD na „blízkém spojenectví“ se Spojenými státy. Do jaké míry to ale může ovlivnit „zájem“ Spojených států na „blízké spojenectví“ s Českou republikou, o tom ho zřejmě uvažovat nenapadlo. Paroubkovo chápání spojenectví jako jednostranná záležitost ovšem zcela zapadá do dlouholetého evropského pohledu na Spojené státy, který se dá zjednodušeně vyjádřit jako – „je vaše povinnost nás chránit, ale bez našeho přispění“.
Za zmínku stojí, že schůzky s Bushem se zúčastnil i Paroubkův poradce Ivan Bušniak, jemuž Národní bezpečnostní úřad odmítl udělit bezpečnostní prověrku a je tedy rizikem pro stát.

Český antiamerikanismus

Při uvážení všech okolností je odpor většiny obyvatel České republiky proti americké radarové stanici přinejmenším pozoruhodný. Pokud lze věřit průzkumům veřejného mínění, 75% občanů s umístěním radaru ve vojenském újezdu Brdy nesouhlasí.
Pokud proti radaru protestují obyvatelé vesnic v okolí zamyšleného umístění stanice, je to do jisté míry snad i pochopitelné. Je koneckonců světovým jevem, že pokud jde o budování, silnic, letiště či jakéhokoliv jiného zařízení, lidé vždy bouřlivě protestují kdykoliv se to má stát na jejich záhumenku.
Nepřekvapí tedy, že ve všech obcích Brdské oblasti v sousedství případného radaru se drtivá většina účastníků referend a anket vyslovují proti jeho stavbě. Na př. v Zaječově proti radaru hlasovalo 728 lidí, pro radar hlasovalo lidí deset. Zajímavější je, čím svůj odpor zdůvodňují – obavou z útoku ruských (či jakýchkoliv jiných) raket a strachem z „radarového záření“, prý ohrožující zdraví. Sociální demokraté a komunisté argumentují stejně – je samozřejmě zcela možné, že tyto argumenty vyšly původně z jejich ideologických dílen tak jako tak.
Pro ilustraci – v Rožmitále pod Třemšínem demonstrovalo na 500 odpůrců amerického radaru. "Je tady víc lidí než na koncertu Venkovanky," radoval se nad takovou účastí Rožmitálský starosta Josef Vondrášek (KSČM). Novinářům řekl, že je rád, že se mítink konal v době návštěvy amerického prezidenta George Bushe v Praze. Na náměstí se objevily transparenty s nápisy "Ne základnám", "Slovanská vzájemnost" nebo "Nechceme v Brdech Guantánamo!". Mítink pořádala KSČM a podle jejího předsedy Vojtěcha Filipa to bylo právě na protest proti Bushově návštěvě.
Výsledky lokálních referend nejsou sice pro vládu ani parlament závazné, nicméně v systému zástupné demokracie je stará osvědčená taktika jak vytvářet „populární tlak ulice“ na demokratický zvolené zástupce zejména inklinující k populismu. (Studenti poválečného vývoje republiky až do února 48 jistě rozpoznají odkud pravděpodobně „vítr fouká“.)

Před nedávnem mi přítel napsal, že přijedu-li do Česka, budu velice překvapen jak viditelně a silně „vyplaval na povrh“ antiamerikanismus. V Česku jsem nebyl a nemohu to posoudit. Pokud ale má přítel pravdu, nedokáži si vysvětlit, co způsobilo „vyplavání“ antiamerikanismu na povrh“ a proč Česká republika se „vstupem do Evropy“ přebírá letitý antiamerikanismus Západní Evropy.
Pamatuji si ale dobře, že latentní i otevřený antiamerikanismus mezi Čechy (a to nejen mezi členy KSČ) v dobách bolševismu existoval. Tak jako víceméně latentní či otevřený antisemitismus a rasizmus.
Samozřejmě o racionalitě všech tří – či jakýchkoliv jiných – „ismů“ nemá smysl uvažovat. Nicméně myšlenkové pochody českého antiamerikanismu by bylo jistě zajímavé vysledovat. Snad to může trochu osvětit nedávné vyznání Ludvíka Vaculíka ze svého názoru na Spojené státy:
„Američanství je spíše společné občanství bez rozdílu národnosti; jež tam neexistuje. Je to druh civilní, nenáboženské víry, která se u vyspělejších členů vystupňovává až k vědomí odpovědnosti za... zeměkouli....
....Tyto moje představy jsou zaviněny tím, že jsem v Americe nebyl a nemám žádné poznání ani zkušenosti s tou zemí. Velice jsem si přával podívat se do Ameriky. Nejdříve jsem neměl peníze a později jsem nesměl. Když se začalo smět, měl jsem už záporné city k čemusi jejich. Mezitím se můj vztah k Americe zhoršil: pro tu obchodní agresivitu. A vinou lidí, kteří sem tahají všecko to horší. Ale cítím povinnost předpokládat, že tam jsou i nějaké ctnosti a kultura.“
A dodává: „...promíchávání národů se mi nelíbí“.
Do jaké míry jeho slova obráží myšlení většiny českých občanů se člověk může jen dohadovat. Odhalují ale iracionální podstatu jeho „dojmů“ a nelze bohužel doufat, že ostatní občané své názory staví na poněkud solidnějším základě.
Ani při skeptickém pohledu na výzkumy veřejného mínění člověk jen tak nemůže mávnutím rukou odmítnout, že americká radarová stanice vadí třem čtvrtinám občanů (některé údaje uvádějí i čtyři pětiny). Údajně by ale přitom většině prý nevadilo, kdyby se jednalo o zařízení pod velením NATO.
Zcela jistě to o čemsi vypovídá. Při nejmenším o tom, že naznačuje jakýsi posun v myšlení obyvatel Česka.
Dalším náznakem je výsledek dalšího květnového průzkumu. Vyplynulo z něj, že více než polovina občanů se domnívá, že by v České republice měl opět existovat trest smrti, který byl zrušen v květnu 1990. Je jistě zajímavé, že rozhodnou podporu trestu smrti vyjádřili častěji sympatizanti KSČM a ČSSD a lidé, kteří se z hlediska politické orientace prý řadí k levici. Proti trestu smrti byli častěji respondenti se středoškolským vzděláním a lidé, kteří považují svou životní úroveň za dobrou. Jen pět procent respondentů se domnívá, že zavedení trestu smrti by bylo krokem zpět.