24 December 2006

Krásné Vánoce vám všem!

Přeje Aleš s rodinou.

10 December 2006

... a co česká vláda?

Nic.
Po šesti měsících a deseti dnech od voleb stále vládne-nevládne vláda v "demisi". Musí to být světový rekord.

Nad hroby

od Karla Pokorného

Přiznám se, že během pobytů v různých zemích vyhledáváme a navštěvujeme místní hřbitovy. Snad všechny hřbitovy na světě mají svoje zvláštnosti. Když stojíme v Normandii u hrobů amerických a spojeneckých vojáků, kteří vlastně padli jenom proto, že Evropa svojí opatrnickostí a váhavostí umožnila Hitlerovi přivést svět na pokraj zkázy, uvědomujeme si, jaké to muselo být pro ně a jejich rodiny, jít bojovat za cizí problémy do cizí země. Nyní tu odpočívají a je dobře, že nejsou svědky toho jak lidstvo dokáže rychle zapomenout. Nedaleko nás, na jihu Nizozemí, v Margraten je také jeden americký hřbitov, kde je pochováno 8.300 Američanů. Je zajímavé číst jejich jména, kolik z různých národů, ze všech koutů světa se slilo v proslulém americkém „tavícím kotli“ v armádu bojující nyní za osvobození Evropy od fašismu. Toto pohřebiště má jednu zajímavost. Přes 8.000 obyvatel z okolí si „adoptovalo“ jednotlivé hroby, pomáhá při péči o ně a udržuje kontakty s pozůstalými a příbuznými padlých. Na podzim, v listopadu, ve dnech, kdy všichni vzpomínáme na své zemřelé, je hřbitov jediné moře květin a světel.Podle americké ústavy nesmí být padlý voják pochován v zemi nepřítele. Proto jsou zde také pochováni vojáci, kteří padli u Rýna či v Eifelu při Ardenské ofensivě. Všechny tyto hroby se vyznačují vojenskou strohostí, zrovna tak jako hroby sestřelených letců nad Nizozemím. Na těchto hřbitovech můžeme nalézt také jména českých posádek bombardérů RAF, které byly sestřeleny při náletech na cíle v Porůří.
I obyčejné hřbitovy v Nizozemí mají svoje zvláštnosti. Záleží na tom, v které části Nizozemí převládá jaká církev. Tam, kde jsou protestanti, musí býti náhrobky jednoduché, kdežto v katolických oblastech je určitá možnost individuálního náhrobku.
I když to zní možná paradoxně, oproti těmto strohým hřbitovům, vypadají hřbitovy v jižní Německu, Švýcarsku, Rakousku či jižních Tyrolích veseleji. Kupříkladu takový hřbitov ve švýcarské Faleře je umístěn tak, že ze hřbitova je nádherný výhled na okolní horské velikány, na jejichž vrcholcích se i v létě třpytí sníh. A nádherné kované kříže na jejich hrobech svědčí o uměleckém citu místních kovářů.
V jihotyrolském Stulsu jsme byli opět překvapeni počtem zemřelých dětí v různých rodinách. Dostalo se nám vysvětlení, že to bývalo běžné, v zimě se stěží dalo dojít pro doktora a když už, tak pravidelně bylo pozdě.
Na Korsice jsme byli překvapeni tím, že zemřelým jsou stavěny hrobky přímo v zahradách u domu. Když jsme si jednu takovou hrobku chtěli prohlédnout už na nás vyrukoval děda s flintou. Naštěstí se vše vysvětlilo.
V Americe jsme objevili také jeden zajímavý hrob v blízkosti Lake Tahoe, kde je na pozemku ranče Bonanza pochován herec Landon, který byl jednou z hlavních postav stejnojmenného televizního seriálu.
Jednou jsme při svých toulkách po Slovensku (v roce 1967) při výstupu z Harmance na Križnou objevili louku plnou trávnic. Neodolali jsme a sbírali jsme je . Byly mimořádně veliké. Ve sběratelském zápalu jsme se dostali až ke zbytkům zdiva, kde jsme narazili na spoustu vybělených kosti, o kterých jsme se domnívali, že to jsou zbytky nějaké zvěře. Naštěstí šel okolo chatár z Križné, který nám vysvětlil že se jedná o kosti partyzánů a že zmizelý dům byl za slovenského povstání partyzánskou nemocnicí a zradou se o tom dozvěděla německá jednotka, která celý dům i se zraněnými vyhodila do povětří.
Smutné je putování po západočeských hraničních oblastech. Marně by člověk hledal na místech bývalých vesnic hřbitovy. Třeba obec Bohuslav, založená v roce 1352 a v roce 1963 srovnána se zemí i se hřbitovem. Jedině mohutný kaštan, který stával na návsi přežil a patří k nejmohutnějším na Tachovsku.
Je více takovýchto míst. Kupříkladu obec Hraničná vydržela od 16. století do roku 1965. Hřbitovy zmizely, zrovna tak jako hřbitov v Jedlině, obci z roku 1626, kde byla hrobka s pozůstatky českého rodu Malovců. Hřbitov byl spolu s vesnicí zničen pohraniční stráží a zůstala jenom nemocnice z roku 1820, která sloužila jednotkám pohraniční stráže za ubytovnu, a i ta byla později také zničena.
Zmiňuji se jenom o několika zajímavých místech. Symbolický horolezecký cintorin na Popradském Plese má svůj protějšek také v Českém Ráji, nedaleko Hrubé Skály, kde je možno nalézt jména všech těch, kteří se už nikdy nevydají na další horské tůry.
Ke konci tohoto zastavení bych se rád zmínil o jednom hřbitově, kde určitě opět 1. listopadu budou hořet světla a na některých hrobech se objeví květiny. Je to zajímavý hřbitov v Eifelu u obce Simmerath, kde spí svůj věčný spánek Rusové, kteří jako zavlečené pracovní síly za druhé světové války v této oblasti zemřeli Je smutné vidět, že si smrt nevybírala. Vedle sedmdesátiletých jsou zde pochováni i čtrnáctiletí. Světla a květiny na jejich hrobech určitě nepoloží jejich příbuzní z Ruska.

K.A. Pokorný
Holandsko