NEPŘEHLÉDNÉTE

na stránce PRO RADOST jak Češi kradli kostkový cukr

Velice podivně rozmarné léto

Karel A. Pokorný
Letošní léto začalo v Evropě nevinně a trochu kuriosně. 5.července bylo možno přesně v 15.33 slyšet v pozornými posluchači zaplněném chrámu St. Burchhardi v Halberstadtu další dva tóny z nejpomalejší komposice na světě, nazvané As slow as possible, komponované pro varhany americkým skladatelem Johnnem Cage, (1912 – 1992). Příští dva akordy přibudou ke skladbě 5. listopadu 2008.Tento koncert začal už 5.února 2001 a konec je plánován na podzim roku 2639. To už asi bude zase po další válce.
Ještě před tímto datem, 24.června, vzpomněli obyvatelé Berlina na blokádu západní části města v roce 1948. Byla to Stalinova celkem hysterická reakce na skutečnost, že díky Marschallovu plánu měl Západní Berlín stále vyšší životní úroveň, též díky měnové reformě, kdy byla zavedena nová, silná německá měna, Marka.
Západní Berlin, který byl odkázán na dovoz veškerých potravin, uhlí, pohonných hmot, prostě veškerých věcí potřebných k životu. Měli tehdy všehovšudy zásoby na šest týdnů. Zde se ukázala schopnost a vůle vítězných západních mocností pomoci poraženému. Vznikla jedna z největších humanitární akcí v poválečné Evropě. Situace byla prekérní a generál Lucius D. Clay stál před dvěma alternativami. Stáhnout všechny západní posádky z Berlína a ponechat ho Sovětům ,v což Stalin doufal, anebo zajistit městu zásobování. Protože byla přerušena veškerá pozemní a vodní spojení a zastavena dodávka elektřiny, bylo nutno jednat rychle. Jediná možnost zásobování západního Berlína byla letecky. Proto pověřil generál Clay generála W.H.Tunnera organizací této akce. Jmenovaný generál Tunner se už jednou osvědčil jako geniální logistik, při organizování dopravy materiálu pro čínsko-indické jednotky v Barmské válce v letech 1942- 44, kdy se mu podařilo letecky přepravit 71.000 tun materiálu přes Himálaje. Pro Berlin vypracoval přesný plán, podle kterého přistávalo a startovalo každé tři minuty letadlo, na jehož vyložení bylo jenom 30 minut. Celkově bylo do 12. května 1949 provedeno 278.000 letů. Mnozí Němci o tom nic nevěděli, mnozí zapomněli a hodně jich vzpomínalo dojatě.Při antiamerických náladách v Evropě to byly nečekaně hezké a zajímavé vzpomínkové pořady, zejména když vzpomínali staří lidé, pamětníci, jak jako děti sbírali čokoládu a cukrovinky, které jim letci házeli při přistání z okének letounů. „Rosinenbomber“ říkali tehdy těm letadlům. Ale i na dobré se rychle zapomíná.
K nekonečným diskusím o umístění raketového systému v Polsku a radaru v České republice se aktivně připojilo také Rusko. Generál Anatolij Nogovicin totiž podle agentury Interfax prohlásil , že v případě Polska , které dohodu o umístění raket s Američany podepsalo, tento krok nemůže zůstat nepotrestán. Jak si to soudruh generál asi představuje, předvedli Rusové v Gruzii, když tam sami elegantně vyprovokovali konflikt, a potom, co nerozumný president Sakašvili reagoval tak, jak potřebovali, vtrhly za účelem ochrany Osetie ruské jednotky do Gruzie. Vždyť tam je rodné město Stalina, Gori, to tak nemůžeme nechat, není-liž pravda? Jaká to obdoba Hitlerova vpádu do Československa, jenom s tím rozdílem, že Němci nebombardovali a neničili. Tuto svoji oblíbenou taktiku Rusové předvedli v srpnu 1968 v Československu. Tentokrát se zase málem trefili přesně na 21. srpna, v den čtyřicátého výročí svého Bohu nelibého činu. V mém osobním případě ovšem mohu jen konstatovat, že jsme jim s manželkou ještě teď vděčni za to, že nám tím pádem vlastně umožnili prožít převážnou část našeho života ve svobodném světě.
Zajímavé je, že na podporu Gruzie se vypravili do Tbilisi prezidenti všech baltických států a všech republik, které se odtrhly od Sovětského Svazu, s nimi polský president Kaczinsky. Prognostik z Hradu chyběl, neboť je toho názoru, že všechno zavinili jen Gruzínci. Také chápe „znepokojení“ Ruska nad umístěním obraných zařízení v České republice a Polsku. Možná právě proto udělil Putin panu profesorovi Puškinovu medaili, kterou byly také odměněni president Guayany Jadget Bhourat, mongolský president Nambaryn Enchbajar a bývalý generální tajemník KS Číny Tang Cemin. Pěkná parta. U Klause zdůvodnil Putin udělení medaile jeho snahou prosadit ruštinu při mezinárodních setkáních a zvláště ocenil tu skutečnost, že sám pan profesor mluví vždy v Rusku rusky.
O tom, že to Rusové myslí své hrozby vážně svědčí skutečnost, že neberou na vědomí dohodu s francouzským presidentem Sarkozym, podle které měli z Gruzie odejít do pátku 24. srpna. Jejich reakce na údajnou střelbu na Jihoosetské území byla a je neadekvátní. Došlo k bombardování civilního obyvatelstva a měst, v městě Gori byl zabit nizozemský novinář Stan Storiman a jeho kolega Jeroen Akkerman těžce zraněn střepinovými (kasetovými) bombami, které Rusové používali již ve válce v Afganistanu. Zahraničním televisním štábům je ruskou soldateskou zakazováno v Gruzii dělat reportáže, jsou různě pronásledováni a natočený materiál je jim zabavován. Hordy ruských vojáků ničí domy, kladou miny a na snímcích pořízených skrytými kamerami západních reportérů je možno vidět, jak si ruští vojáci přepravují na vojenských vozidlech kusy nábytku, televisory, ledničky a jiné věci do domácnosti. Zcela bezdůvodně Rusové bombardovali přístavní město Poti, kde potopili všechny hlídkové čluny (8), zničili silnice a vyhodili po vzduchu železniční most, spojující město Gori s Tbilisi. Vydavatel renomovaného německého týdeníku Die Zeit v televisní diskusi s novináři řekl, že je možno srovnat počínání Rusů v Gruzii se známým vulgárním gestem, tak zvaně špinavým prstem, vystrčeným prostředníkem, a to směrem k Západu. S ruským žurnalistou se v této diskusi vsadil o láhev gruzínského koňaku, že ruská armáda z Gruzie neodejde. Jak mezitím víme, sázku vyhrál. Duma rychle schválila samostatnost Abcházie a Jižní Osetije, přestože jsou tyto dvě provincie součástí Gruzie. Kontrují samozřejmě uznáním samostatného Kosova západními státy. Tento krok je zdůvodněn tím, že tam v těch místech přece žijí Rusové. Takto by si mohl Putin s Medvědevem dělat nárok na oblast kolem Karlových Varů a jiná místa, která jsou v rukou ruských zbohatlíků a Maďaři na jižní část Slovenska, kde žijí Maďaři. A tak dále…můžeme se těšit.
Přes varování EU a Spojených národů vyhlásil Putinem nastrčený a perfektně ovládaný president Medvěděv samostatnost a nezávislost Jižní Osetije a Abcházie a jako samozřejmou povinnost též ochranu těchto dvou států , čili nutnost setrvání ruských „mírových jednotek“ na území Gruzie.
K dotazům novinářů na nutnost tohoto rozhodnutí odpověděl že umístění raket v zemích Východní Evropy představuje ohrožení Ruska a nevyloučil vojenskou odpověď ( v hovoru pro Russia Today).Je pochopitelné, že státy, které se po roce 1990 osamostatnily (Baltické státy, Ukrajina a také Polsko) se nyní obávají podobného osudu. Trochu viny na současné situaci má také EU a NATO, které považovaly upozorňování se strany těchto států na možnost agrese Ruska, za přehnané. Jisté je, že v současné době je velice těžké najít nějaké řešení. Několikaletou opatrnickou politikou ukolébány a též vystupováním Putina zastrašení západoevropští politici, vedení bývalým německým kancléřem Schrödrem, sedli Rusku na lep. Putin tímto svým krokem se také pomstil Bushovi za domnělá ponížení a chce především dokázat, že Rusko je opět velmoc. Evropa je závislá na dodávkách ropy a plynu z ruských rafinerií, jejichž výstavbu vlastně ve své svaté prostotě financovala. Což jim nepřineslo žádné výhody, mohou teď jen platit za drahou naftu a bát se, že jim Putin zavře kohoutek. Rusové se stále nemohou smířit se skutečností, že od dob amerického presidenta Reagana ztratili nejen různé satelitní, ne-ruské státy, ale i teď se v jejich impériu některé další státy snaží o samostatnost. Obsazením Abcházie a Jižní Osetije vlastně porušili veškeré mezinárodní dohody. S výjimkou Hamasu a Ruska zatím žádný jiný stát tyto nové satelity Ruska neuznává. Pro Rusy to muselo být nepříjemné překvapení, když na tak zvané Šanghajské konferenci přítomné státy v čele s Čínou odmítly ty dva nově utvořené státy uznat a měly rovněž výhrady k situaci nepřiměřenému, neadekvátnímu vojenskému postupu Rusů proti Gruzii. Na benefičním kongresu organizace Arbeiterwohlfahrt v Berlině se také ke slovu přihlásil bývalý německý kancléř Schröder, osobní přítel Putina a vysoký funkcionář Gaspromu, placený ruskými naftovými magnáty,a tvrdil, že Rusko se nutně musí cítit izolováno, když je obklopeno nezávislými státy, podporovanými EU a Amerikou, ale že přesto nemá žádné imperialistické zájmy, ale pozastavení jednání mezi EU a Ruskem o partnerství a spolupráci může Rusko přinutit k odvetným opatřením. V Bruselu se 1.září sešli zástupci všech 27 států EU, aby se dohodly na společném postupu vůči Rusku. Naštěstí došlo k dohodě, která uspokojila všechny státy EU, umírněné, i ty, které žádaly radikálnější přístup. Jisté je jenom to, že veškerá jednání mezi názorově rozdílnými zástupci vedla k úspěšnému kompromisu. V pondělí 8. září se setká president Sarkozy v Moskvě s Putinem a Medvěděvem, přijede tam v doprovodu Javiera Solany a José M. Barrosa. Budou vyžadovat konkrétní kroky, to jest odsun vojenských jednotek z Gruzie. Doufejme jenom, že se Putin nebude zabývat svými sibiřskými tygry. Je to zřejmě jeho nové hobby. Snímky, kterými zahajovala ruská televise v neděli 31. srpna svoje večerní zpravodajství ho ukazovaly, jak v tajze zachránil vědeckou výpravu a celý televisní tým, který byl zajisté jenom náhodou u toho, když měl být zoology připevněn do pasti chycenému tygru obojek s vysílačkou. Zvíře údajně nečekaně napadlo televisní pracovníky, a nebýt našeho statečného „silovika“ Putina ( teď vím, jak asi vznikají příběhy vozatajce Bonga) , který duchapřítomně na tygra vystřelil uspávací náboj, mohli být všichni sežráni, nebo aspoň ohlodáni tygrem. Takže všechno dobře dopadlo a všichni se nechali slavnostně vyfotografovat s gerojem KGB Vovkou uprostřed skupiny zachráněných obdivovatelů..
Že v kavkazské oblasti stále není něco v pořádku svědčí i skutečnost, že v neděli 31. srpna na letišti v Nazranu (Ingušsko) čekala policie na kritického novináře Magomeda Jevlojeva, který přiletěl z Moskvy, naložila ho do automobilu a vezla ho údajně k výslechu. Cestou jim ale, zřejmě asi náhodou vypadl z auta s prostřeleným spánkem a ani rychlá lékařská pomoc ho nezachránila. Policie vydala oficiální prohlášení ve kterém se tvrdí, že jakousi nešťastnou náhodou sama od sebe vystřelila pistole jednoho z policistů.
Mezitím co se v Gruzii válčí, a tisíce o všechno okradených uprchlíků se opět dalo do pohybu, koupil Putinův přítel Michal Prochorov (podle Forbesova magazínu je na 24 místě mezi nejbohatšími lidmi na světě ) ve Villefranche-sur-Meer zámeček zvaný Leopolda, který dal postavit belgický král Leopold II. v roce 1902 pro svou manželku. 43letého miliardáře stála tato budovička 496 milionů €. Po zveřejnění novinky sice v anglickém tisku tento svůj nákup popírá, ale jak je u Rusů obvyklé, lže a není radno mu věřit.
Také jsme zase měli Olympiádu v zemi, kde vše připomínalo podivný morbidní Disneyland, všechno bylo barevné, i tráva natřená na zeleno, všichni byli na oko přátelští a hosté byli sledováni zvláštními pověřenci na každém kroku. Asi aby jim někdo něco neudělal. Funkcionářům z Olympijského výboru nijak nevadilo, že kritici režimu museli sedět doma, protože měli domácí arest. Na otázky novinářů , tohoto tématu se týkajících, prostě neodpovídali. Protestovat se mohlo, jen na Stranou určeném místě, a muselo se to předem hlásit. Dvě stařenky kolem osmdesáti let podlehly ilusi, že je protest možný, vzaly to doslova a opravdu chtěly protestovat proti tomu, že jim byl bez náhrady zbořen dům a že nyní musí žít ve vládou přidělené místnosti bez vodovodu a jakýchkoliv sanitárních zařízení. Na úřadě, vydávajícím povolení k demonstraci vše vyslechli a babky hned potrestali jedním rokem pracovního tábora za pobuřování. Jenom díky tomu, že se to nějak dostalo na veřejnost, byl jim po zákroku západních medií trest změněn na podmínku. Ale jestli budou babky dál zlobit, šup do kárného tábora.
Myslím si , že by se baron Pierre de Coubertin divil, co se z jeho krásné myšlenky stalo. Jaká ohavnost a hrůza. Nacionalističtěji to už ani dělat nejde, národní hysterie Číňanů překonala i nacistickou z olympiády v roce 1936. Olympijskými se též staly sporty, které vlastně s pravým sportem nemají nic společného, možná že v budoucnu dojde k tomu, že se bude také závodit v plivání třešňových pecek, či zadržování dechu. Všechno to silně připomínalo Olympiádu v roce 1936, kdy bylo také v Německu vše proměněno v potěmkinské vísky, kdy zmizely varovné cedule na židovských obchodech a vše bylo zkrátka krásné. Též Olympijské hry, konané blahé paměti v Moskvě k tomu lze připodobnit.
Kupodivu se tam našlo málo dopovaných sportovců, což je velice podezřelé. Buďto se drahouškové zalekli anebo chemický průmysl už vymyslel jiné, nové dopingové prostředky, které momentálně ještě nelze nijak zjistit. A to asi bude ten pravý důvod.
Ale jsou i radostné zprávy. Například v Nizozemí našli Rumunští a Bulharští podnikatelé v žebráckém fochu novou kreativní formu výdělku. Svážejí každý pátek v Mercedesech a jiných luxusních autech cikánky s dětmi a umisťují je před mešity. Podle Koránu jsou Muslimové totiž povinni dávat žebrajícím almužnu. Aktivity těchto „podnikavců“ se stupňují, začínají být opravdu obtížní a chudáci muslimové žádají holandské úřady o zákrok. Ti je ovšem poslali do háje. Mají to v Koránu.
Druhého září začíná zase Ramadan. Po zkušenostech z minulých let varují nizozemští lékaři muslimské diabetiky, upozorňují je na nebezpečí půstu a zároveň přejídání sladkostmi. Je prokázáno, že v době Ramadánu je mnoho muslimů, diabetiků ošetřováno na intensivních stanicích, kam je dovezla sanitka v diabetickém kolapsu.Měli by si to platit sami…
Koncem srpna pokračoval proces proti Radovanu Karadžičovi a již nyní se mohou soudci připravit na potíže. Karadžič si vymejšlí a vyžaduje, aby mu byla obžaloba předána v srbštině, to znamená psaná azbukou. Tvrdí pochopitelně, že je nevinen a žádá předvolat jako svědky Richarda Holbroucka a Magdalenu Albright, kteří prý mu kdysi slíbili, že nebude trestán. Protože Mezinárodní soud politiky jako svědky nepřipouští, bude si Karadžič muset hledat jiný způsob prodlužování procesu.
Když loňského roku nizozemská vláda vyhověla dvěma politikům, sekretářce ministra vnitra Nebalar Altayrak (má dvě občanství) a sekretáři ministerstva sociálních věcí Ahmedu Aboutalebovi, a rozhodla se udělit tak zvaný generální pardon ilegálním asylantům, netušila následky. Přihlásilo se náhle mnohem více zájemců, než se počítalo. Jmenovaní dva iniciátoři této akce zpočátku tvrdili, že se jedná jen o kvalifikované lidi, kteří chtějí okamžitě pracovat. Ale zájem o práci projevilo jenom necelých 5% , a také s jazykovými znalostmi to nebylo nijak vynikající. Z nizozemské zkušenosti se okamžitě poučily severské státy a omezily počet povolení k pobytu žadatelům o asyl. Nyní na toto uvolnění doplácí naivní Nizozemí, za letošního půl roku podalo žádost o asyl o 43 % více lidí než za celý loňský rok. Řešením této nepříjemné a neúnosné situace se bude muset zabývat parlament.
V Rotterdamu také došlo k menšímu troublu. Na obecním úřadě byl vypsán konkurs, hledali pracovníka do oddělení sociálních záležitostí. Měl být přijat muž, jménem Mohamed Enait, ale sešlo z toho, neboť dotyčný dobrák byl ortodoxní moslem a odmítal jakékoliv ženě podat ruku. Samozřejmě, že místo nedostal .Okamžitě podal žalobu, kde uváděl, že je diskriminován. Jeho žaloba byla naštěstí zamítnuta, i u vyššího soudu, kam se odvolal. Zdůvodnění bylo jednoznačné, je to přece on, kdo diskriminuje.
Původně jsem měl v úmyslu napsat něco lehčího a veselejšího, ale okolnosti tomu zabránily. Docela nakonec přichází zpráva o smrti Tomáše Bati, který zemřel v kanadském Torontu ve věku 93 let. Nedočkal se sice toho prý vytouženého baťovského čísla 99, ale je to stejně krásný věk. Život měl také celkem příjemný, vypracoval se znovu, přestože v Československu o veškerý majetek přišel. Do ciziny odešel už v roce 1939. Když jsem si přečetl v českých novinách diskusi, která se rozpoutala za článkem, oznamujícím jeho smrt, bylo mi špatně. Tolik zloby a nenávisti. Nechápu, kde se to v těch lidech bere. A to ho vlastně vůbec neznali. Holubičí české povahy. Bůh jim odpusť.
4.září 2008