Oteplování a „omrzování“

Debata kolem oteplování zeměkoule je vskutku pozoruhodná. Nikoliv ani tak příliš svojí podstatou, jako více svým průběhem.
Zcela samozřejmě – nejsem vědec. Musel bych být ale vskutku nepozorný, abych nepostřehl, že se počasí během mého života průběžně měnilo a mění.
Pamatuji se, že v době kolem druhé světové války jsem jako kluk sáňkoval v pražských ulicích a bruslil na zamrzlé Vltavě. O 20 let později mým synům tyto radovánky dopřány nebyly – v pražských ulicích se sníh neudržel a Vltava plně nezamrzla. Až zase nyní si jeden z mých synů mohl občas na Vltavě zabruslit– i když jen na jejích zamrzlých ramenech (v zimě 06 Vltavě zamrznul i její hlavní tok, oproti tomu co zase letos zima byla opět teplejší).
Právě tak se pamatuji, že jsem jako kluk chodil plavat na pražské povltavské plovárny. Během několika let bylo ale koupání po celém povodí Vltavy vyloučeno. Pro choulostivého plavce jako jsem já, byla voda nepřijatelně ledová.
To vše bylo údajně zaviněno vybudováním kaskády elektráren na jejím toku. Jejich spodní vody byly v letě na koupání příliš studené, na zrznutí v zimě příliš teplé. Nevím, zda je to „vědecká pravda“, ale důsledky lidských zásahů lidí do přírody mi připadají nezpochybnitelné. Koneckonců i následky „čištění“ australské „divočiny“ mluví samy za sebe.
Také se pamatuji, že koncem 70tých let jsem jezdil lyžoval na Fall´s Creek již při zahájení sezóny. Po mnoho let to pak bylo možné zcela výjimečně – až zase letos.
Navíc se dočítám o neobvykle horkém létě v Čechách (v posledním týdnu byla horka ale vystřídána bouřemi a dešti). Vysvětlení je prý nasnadě – letošní počasí je způsobeno průmyslovým odpadem za posledních padesát let. Současně se ale dočítám, že stejně vysoké rekordní teploty byly naměřeny před 200 lety (např. tehdy – přesně řečeno 18.7. – bylo naměřeno prý 37°). Vysvětlení, čím byly způsobeny vysoké teploty tehdy, nenacházím.
Naproti tomu, zde v Melbourne prožíváme – zatím – „krutou“ a velice deštivou zimu. Nepřipadá mi neobvyklá, od svého příjezdu před téměř čtyřiceti lety, pamatuji stejně studená zimní období.
Z polemických argumentů vyplývá, že jsou to prý jen dvě strany jedné mince – stejného „oteplování ovzduší“. Od vědců ale očekávám, že moje osobní prožitky doplní podrobným pozorováním a historickým zkoumáním. A to bez snahy jen polemicky “dokázat“ teorii, která vyhovuje jejich předpojatému pohledu na svět. Očekávám, že po objektivním zkoumaní všech dostupných údajů (bez vylučování těch „nevhodných“), se pak pokusí nabídnout teoretické vysvětlení, proč ke střídání počasí dochází.
Vědecké teorie, tak jako filozofické teorie, nabízejí vysvětlení jen tak dlouho, dokud nejsou nahrazeny lepším vysvětlením obohaceným novými fakty. Zatím ještě nikdo nenahradil Einsteinovu teorii relativity. Oproti tomu teorie odvozená od pověstného Newtonova jablka se stala fyzickým zákonem . Na druhou stranu teorie o plochosti země nahrazena byla – byť vědec, který ji vyvrátil, za to byl málem upálen. Zachránilo ho jen pokoření, po kterém utrousil: „a přece se točí“.
Samozřejmě, každý vědec a filozof svoji teorii vášnivě považuje za nevyvratitelnou pravdu. Poněkud horší je, když se na základě svých teorií začnou dívat do křišťálových koulí a pustí se do věštění. A ještě horší je, když od nás, obyčejného lidu, žádají abychom se podle jejich teorií a věštby řídili. Historie je plná celé řady vědeckých předpovědí, které se nenaplnily.
A zcela nejhorší je, když se vědeckých a filozofických teorií zmocní političtí ideologové. To si pak my, prostý lid, přijdeme na své – to když na př. prezident Klaus začne mluvit o „oteplování ovzduší“ jako o „ekonomickém nesmyslu“, a nebo ještě lépe exprezident Al Gore, který je přesvědčen, že jde o „morální a duševní výzvu“.
Nedávno v ABC odvysílaný dokument anglického dokumentaristy M.Durkina i s následnou debatou byl klasickým příkladem ideologického souboje, který se v naší době téměř automaticky vytvoří nad jakýmkoliv skutečným či uměle vytvořeným „problémem“.
Debatující obsáhli téměř celou škálu názorů vycházejících od bodu absolutního popření „oteplování neexistuje“ přes „existuje přirozeně, jsou to jen výkyvy“, „není třeba si dělat starosti“, „je třeba se připravovat na důsledky“, „existuje přičiněním lidské činnosti“, „je výhradně důsledkem průmyslové výroby“, „je třeba nalézti čisté zdroje energie“. „je třeba omezit výrobu a nárok na energii“, „je třeba svrhnout kapitalismus“, až k již klasickému: „vina je Amerika“ (která – na tomto křídle politického spektra – je původem všeho zla na této planetě).
Snad není ani překvapující, že před vysíláním dokumentu se ozvala řada kritických hlasů žádajících ABC aby byl stažen z programu. Označily ho za „jednostranný“, pro věc zachování planety „škodlivý“ a že nikde jinde dokument jako „nevhodný“ vysílaný nebyl. Jen v Anglii, kde vyvolal kontraverzi – a tak proč by měl být vysílán zde. Nevím, zda je to pravda, ale je pozoruhodné, jak lidé na levici volají bez ostychu po cenzuře, pokud se jedná o něco, co nepotvrzuje jejich představy.
Znovu si musím sám pro sebe opakovat, že nejsem vědec. V otázkách víry v jakékoliv teorie jsem agnostik a tudíž ani nemohu „věřit“ čí „nevěřit“. Nemluvě o teoriích které jsou v rozporu s mojí osobní zkušeností.
Objektivně ale na mém osobním zážitku tak příliš nezáleží. Zejména i proto, protože znečišťování prostředí mi velice vadí i z mnoha dalších důvodů.
Nedovedu posoudit, do jaké míry ovlivnila rostoucí industrializace v posledních dvou stoletích „oteplování ovzduší“. Na druhou stranu ale vím, čemu za průmyslový rozvoj vděčím.
V zemích rozvinuté industrializace došlo po druhé světové válce k historicky nevídanému technickému rozvoji a růstu životní úrovně. Není tedy nic divného, že v zemích kde lidé umírají hlady nebo žijí na hranici chudoby, také chtějí budovat průmysl. Chudoba ovšem existuje i tzv. průmyslově vyspělých zemích – ale i zde se zdá být jejím jediným řešením další rozvoj průmyslové výroby. Pokud ovšem člověk nevyznává nutnost omezení celosvětové porodnosti a nevyznává „vraždění neviňátek“.
Stejně podstatné ale také je, že rozvoji průmyslu „vděčím“ – mimo jiné – za nedýchatelnost ovzduší. To není teorie, je to moje osobní poznání skutečnosti a dokonce vím přesně, čím je způsobeno.
V blízkosti komínů tepelných elektráren chrlících do vzduchu černý uhelný kouř se skutečně dýchat nedá. Pravda, „filtrování“ odpadu to snad zlepšuje, ale přece...
Před svým odjezdem do exilu se v Praze topilo v domácnostech uhlím. Napadlý sníh byl během několika hodin šedivý, vzduch v zimě těžko dýchatelný, plný popela. Po zavedení ústředních topení je prý Praha i její vzduch čistší.
Ale zase – postavil-li jsem se začátkem devadesátých let v době dopravní špičky u Muzea, dýchat se tam příliš nedalo a lidé bydlící v Sokolské či Legerově ulici okna prý nikdy otvírat nemohli. Zlepšilo se to? Nevím...
Jdu-li po melbournských ulicích (a to prý my tady na tom ještě nejsme tak špatně), ani chvíli nepochybuji o tom, že zplodiny s výfuků aut nás všechny pomalu ale jistě otravují.
Přispívá-li to, či způsobuje-li to vše změnu klimatu – nevím. Jsem ale všemi deseti pro to, abych mohl spolu s mými dětmi a vnučkami dýchat čistý vzduch. Jsem tedy také všemi deseti pro „čistý“ zdroj energie. Jsem si ovšem vědom toho, že existující zdroje potřebné energie jsou ekonomicky relativně „levné“. Nebo-li, změna bude něco stát. Já to možná již ani tak příliš nepocítím. Za „čistou“ energii budou ale platit budoucí generace.
Jako skeptik příliš nevěřím, že by se lidé dobrovolně (v demokraciích to jinak nejde) chtěli vzdát své životní úrovně a přinášet oběti. Také nevím, zda je možné „přesvědčit“ hladovějící v rozvojových zemích, aby měli „trpělivost“, aby zatím nebudovali levné tepelné elektrárny dokud to nějak snad někdy „my moudří a vyspělí“ vyřešíme.
A to není to jediné – tady i já přidám „politický úhel“ pohledu:
Pro „čistý“ zdroj energie jsem i proto, protože zbaví průmyslové země závislosti na naftě ze Středního východu.
Pokud by to bylo i jen jediným důvodem pro „čistou“ energii, byl by to důvod plně dostačující.