Volby 2006: Nerozhodně.

(psáno pro Kvart, červen 06)
V novém parlamentě 100 poslanců „pravice“ – vítězných občanských demokratů (ODS), lidovců (KDU) a zelených, přesněji řečeno stran, jejichž vedení před volbami vyloučilo jakoukoliv podporu vládě spolupracující s komunisty, bude stát proti 100 poslancům „levice“ – sociálních demokratů (ČSSD) a komunistů (KSČM). Spolupráci s komunisty sice zakazuje sociálním demokratům usnesení Bohumínského sjezdu z roku 1995, ale stranické vedení již řadu let, zejména od dosednutí J. Paroubka na premiérské křeslo, usnesení nebralo tak moc vážně.
V průběhu předvolební kampaně vůdci největších stran kategoricky vylučovali jakoukoliv „velkou koalici“ ODS a ČSSD. Předvolební prohlášení mají někdy ale krátké trvání – sociální demokraté se již nechali slyšet, že koalici s ODS považují za „krajní řešení“. Politika je zcela samozřejmě „umění možného“ a kompromis je nezbytný komponent demokratického politického jednání – záleží jen na tom, jaké principy jsou kompromisům obětovány.
Mimo vyhlášení nových voleb, by umožnila většinovou vládu „dezerce“ jednoho poslance z jedné či druhé strany (pokud se většina členů sociální demokracie smíří s podporou či koalicí s KSČM). Dalším řešením vládní krize by mohla být „úřednická vláda“ (pokud se – vedle sociálních demokratů a komunistů, kteří se pro takové řešení již vyslovili – najde v parlamentě alespoň jeden hlas mezi „pravicovými“ poslanci takovou vládu podpořit).
Volební kampaň byla vskutku „nestandartní“. V jejím průběhu např. ministerský předseda podal trestní oznámení pro pomluvu na vůdce opozice. V české polistopadové historii je to poprvé, kdy se dostali šéfové dvou nejsilnějších stran do právního sporu. Další trestní oznámení pak následovala. Mimo jiné i trestní oznámení pro vyzývaní k násilí na autora trička s nápisem "Zabij komunistu, posílíš mír!".
Nechybělo ani fyzické násilí na politicích a mezi politiky. Poslanec KSČM J. Dolejš se stal obětí útoku neznámých pachatelů, kteří ho povalili na zem a deset minut do něj kopali. Ještě před tím na prvomájové demonstraci policie zmlátila kandidátku Strany zelených K. Jacques. A zhruba týden před volbami neznámý útočník napadl poslance ČSSD M. Váňu. Na sněmu dentistů dal pohlavek bývalý vicepremiér za ODS M. Macek ministru zdravotnictví D. Rathovi – k pobavení televizních komentátorů a diváků na celém světě.
Nutno poznamenat, že pěstní útoky na politiky nejsou na české politické scéně nikterak neobvyklé. Ne vždy jsou ale motivované politicky – od pádu vlády jedné strany byli napadeni politici z celého politického spektra.
Volební kampaň byla vedena spíše „negativně“. Docházelo více k osobnímu napadání a vzájemnému obviňování ze snahy o „modrou“ nebo „rudou“ diktaturu, než k diskusi o politických programech.
„Vrcholem“ kampaně se stala zpráva šéfa elitního Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu pl. J. Kubice před parlamentním výborem pro bezpečnost. Podle zprávy šéfa útvaru, ministerstvo vnitra a předseda vlády ovlivňují vyšetřování některých závažných kriminálních případů. Prezident V. Klaus prohlásil, že jej zpráva vážně znepokojila.
Vedení sociální demokracie to ovšem – ne zcela neoprávněně – označilo za pokus ovlivnit výsledek nadcházejících voleb a premiér Paroubek použil pro svojí reakci osobitý slovník: “Pan Kubice je lhář, křivopřísežník a hnusný člověk." Na adresu ODS, kterou obvinil, že se za tím vším skrývá prohlásil, že je to "politická pakáž, která se neumí ani chovat". Plukovník J. Kubice samozřejmě popřel, že by pracoval na objednávku kterékoliv z politických stran.
Na poslední chvíli se k pochopitelné nelibosti ministerského předsedy do předvolební kampaně vložil i president V.Klaus. Označil způsob vlády J.Paroubka nad kabinetem a ČSSD za "varovný jev" a také varoval před menšinovou vládou ČSSD a KSČM. Premiér mu na to odpověděl, že tím porušil slib, že nebude „aktivistickým prezidentem“ a vzkázal mu, že by měl být vděčnější komunistům, kteří se podíleli na jeho zvolení.
A pak promluvili voliči.
Občanským demokratům (ODS) voliči přidělil 81mandátů, současně posílili sociální demokraty (ČSSD) o 4 křesla (na 74 ), komunistům (KSČM) podstatně snížili počet křesel na 26 (o 15 méně), lidovcům (KDU) ubrali 8 mandátů na 13 a straně zelených (kteří doposud parlamentní stranou nebyli) přiřkli mandátů šest.
Potěšující byla větší účast voličů – 64.5% (58% před čtyřmi lety). Výsledky jakoby dávaly za pravdu některým komentátorům věřícím, že čím více občanů u volebních uren, tím méně komunistických poslanců v parlamentě.
Za zvláštní zmínku stojí i výsledky voleb mezi krajany v zahraničí. ODS od nich dostalo 50.17%, ČSSD 15.75%, zelení 15.69%, lidová strana 10.13% a komunisté 2.11%. Výsledky byly započítány k volebním výsledkům Jihočeského kraje.
Ve svém povolební projevu premiér J. Paroubek odmítl uznat porážku, obvinil část medií z práce v „žoldu ODS“ a občanské demokraty obvinil z nečestných praktik a prohlásil: „Prověříme možnost podat žalobu na neplatnost voleb u Nejvyššího správního soudu, a to bezodkladně.“ Přirovnal politiku a záměry ODS k mocenskému řešení krize v únoru 1948, přičemž prohlásil, že zemi hrozí "modrá totalita".
Prezident V. Klaus krátce po jeho vystoupení svolal mimořádnou tiskovou konferenci, aby premiérovy výroky odsoudil a řekl, že nedopustí zpochybňování svobodného rozhodnutí voličů. Ostatní parlamentní politické strany premiérovo prohlášení odmítly, jediná KSČM vyjádřila souhlas. Oproti tomu vedoucí krajských organizací ČSSD hodnotili povolební projev svého předsedy většinou opatrně, jednoznačně jej nepodpořil nikdo. Většinou sociální demokraté v krajích považují volby za nečekaně úspěšné a projev premiéra považují za jeho „osobní selhání“.
Vlády ve volbách zpravidla poslanecké mandáty ztrácí. Po dvou volebních období ve vládě, získání 4 křesel navíc je nepochybný úspěch sociální demokracie.
Není snad třeba dodat, že zdravě fungující demokracie musí mít silnou vládu i opozici. ČSSD je v současné době nepochybně jediným demokratickým kandidátem na levicovou stranu schopnou se ve vládnutí střídat. Pro stav české demokracie je nešťastné, že se ČSSD zatím nepodařilo nalézt silného, skutečně demokraticky smýšlejícího vůdce (výjimkou byl V.Špidla, který ale v čele strany dlouho nevydržel). Vůdcovský problém má ovšem i ODS.
Je třeba dodat, že premiér svoji rétoriku zmírnil. Přiznal že sobotní emotivní projev byl chyba, a veřejnosti se omluvil. Současně se omluvil novinářům, které obvinil že pracují "v žoldu ODS" a oznámil, že žalobu zpochybňující výsledek voleb ČSSD podávat nebude. Zároveň ale dodal, že jde z jeho strany o "první vážnou chybu", kterou za 13 měsíců v čele vlády udělal. Současně ve stylu „já nic, já muzikant“ řekl, že před volbami i po nich jednal „na radu svých volebních poradců“ a na zakladě jejich „špatné kalkulace“. Většina komentátorů se ale shodla v tom, že ministerský předseda porážku osobně „neunesl“ a omluvu považují za nedostatečnou.
Svým povolebním „výbuchem“ J. Paroubek rozhodně ale pověst české politické kultury nikterak „nevylepšil“. Spíše naopak. Českou republiku, která aspiruje být částí západní Evropy a měla by i aspirovat na demokratický systém západních demokracií, svým vystoupením zařadil k „demokraciím“ nástupnických států bývalého Sovětského svazu a nebo pověstných „banánových republik“.
V době psaní těchto řádků bylo vyjednávání o ustavení nové vlády v plném proudu. Rozhodně nebude krátké.